Jihoamerický jídelní koutek

Jídelní sekci bude nejlepší zahájit několika fotkami z tržnice, kde se dalo koupit snad úplně všecko. 

Stejně jako na ulici. Ani tam nebyla nouze o jídlo. 

Občerstvení nosili dokonce i do linkových autobusů😁. 

Tyto druhy občerstvení však mohou být pro Evropana trochu riskantní, proto jsme většinou dávali přednost klasickým restauracím. Jak píše Cestovatel:

"Copak dáme do zobáčku? ..... abychom si pochutnali a zároveň to udrželi?

Hygiena ve zdejších zemích je trochu sprosté slovo. O to složitější je pro Evropana se najíst a přežít. Vyhýbali jsme se pouličním prodejcům, navštěvovali restaurace, pili balené nápoje a vodu, čistili zuby balenou vodou a doufali, že nepřijde..... No vždyť víte. 🤭

Co se vody týká, i ve velkých městech je zásobování  řešeno plastovými nádržemi na střechách domů. Víme jak dlouho tam ta voda stojí? Naopak, kanalizace je minimálních průměrů tzn. na záchodě zásadně patří papír do koše. Eklhaft, ale zvyknete si.

Snažili jsme se ochutnat vše typické včetně lamy a morčete. Morče se nám nepovedlo, bylo vysušené a nedobré, zato obrovské. S lamou to dopadlo lépe. Navíc jsme si připadali jako Inca, ten lamy obětoval, když byla potřeba pomoci bohů. Nejsilnější obětí bylo mládě lamy. Dodnes se prodávají embrya lam pro obětní obřady.

Ochutnali jsme víno ve všech třech zemích. Čekali jsme zásadní rozdíl v kvalitě u chilského vína. Ten se ale nedostavil. V Peru je znát krátká tradice pití vína. Navštívili jsme vyhlášenou velkojídelnu s grilovanými kuřaty. Žádný zázrak, k pití teplé pivo nebo sladká žbrďola jménem Inca cola, nechutně žluté barvy.

Pivo nám chutnalo ve všech třech zemích. Tedy není to Plzeň, ale několik piv se tak jmenuje - Pilsen. Pokud se sehnalo chlazené, byla to ta nej možnost k napití. Ovoce jsme vybírali to k oloupání..... "

A tady už je pár tradičních (i netradičních 😁) pokrmů. 

Caldo de Galina, slepičí vývar s kusem slepice, rýží a celým bramborem, bohatě posypáno koriandrem... 

Slavné peruánské morče s bohatou zeleninovou přílohou 

A tady steak z alpaky🙂

Lomo saltado (kousky hovězího s cibulí a rajčaty) a ceviche (naložení syrová kyselá ryba s cibulí, nic moc, kam se hrabe na naše zavináče)

Pollo a la plancha čili kuře na grilu

Palmová srdíčka na ochutnávku 

Rybí polévka s mořskými plody podávaná jako hlavní jídlo 

Lomo saltado, tentokrát z alpaky

Jakási zelená polévka se slepičími pařáty😁

Další ceviche, ani to nás nepřesvědčilo... 

Lapazská polévka

Anticucho - srdce na špízu, obvykle hovězí, tohle ale byla taky alpaka 

.... a zase lama... 

Rybička Reineta a krevety ala bramborový guláš v přístavu v Arice

Plněná paprika v Arequipě 

Obědové maxiporce na tržišti 

Steak politý rajskou omáčkou s bramborovou kaší a nezbytnou rýží (rýže nebo kukuřice ke všemu 🙂), prý typické kreolské jídlo. A rýže s mořskými plody. 

Vepřová skoro uzená žebra, prý specialita a jídlo dne 

Konečně normální steak! 

A osobuco a těstoviny v italské restauraci, která byla pro hladové pěkně hned vedle hotelu

Dezerty obvykle vypadaly nádherně, pokud jsme na ně ovšem narazili. Bohužel Lemon Pie nás po třikrát zklamal svým "betonovým" základem. 

Nakonec vyhrál na celé čáře ovocný salát 🙂. 

No a nápoje je kapitola sama o sobě, víno prakticky nikde nemají, jen opravdu výjimečně drobet červeného. Studené bílé rovná se malý zázrak. 

Cestovatel si poznamenal:

"Na zdraví!!! Z našeho11ti hodinového zpátečního letu do Madridu zbývá hodina a půl, hodinky ukazují 5 hodin ráno, což se po přiblížení k Madridu změní na 12. Letušky chystají snídani a já si vzpomněl, že jsem sliboval jihoamerický nápojový "rozbor". Tak pojďme se napít! A světe div se, začneme vodou..... Kvalita i chuť vody z kohoutku nám zůstala utajena a to nejen, že nám tak radily všechny turistické průvodce. Ono se stačí podívat na střechy domů, kde trůní většinou plastové nádrže a hned je jasné, že voda v nich bude všelijaká. Když k tomu ještě přičteme nulovou ochranu pozemních vod, běžně tekoucích všudypřítomnými odpadky? Jdeme na pivo! Ochutnali jsme je ve všech třech zemních a nezaznamenali jsme v nich velkých rozdílů. Snad až na pivo značky Pilsen to dělá naší Plzničce značnou ostudu. Ostudné je ovšem i samotné servírování piva, běžně má totiž pokojovou teplotu. To v lepším případě, v horším, pivo ani víno v hospodě ani nemají! Co tedy pijou a pijou vůbec? Třeba jim stačí jenom koka? Ale kdepak! Pijou to svoje. To je zkvašená kukuřice a jiné zrní, (kterého pěstují celou spoustu druhů) a ovoce. Je to kalné, mají to všude na ulici a jmenuje se to "číča". To jedete vesničkou, na domech vlaje igelitka - jasné znamení - tady prodáváme číču. Neokoštovali jsme ze stejných důvodů jako u vody z kohoutku. Zato místňáci to chlemtají statečně. A jdeme na další nápoje... víno. Opět pokud bylo v nabídce, bylo všude pitelné ale nepotkali jsme žádné supertomusímpít. Z tvrdého je asi nejčastější pisco - pálenka z hroznů a z ní míchaný drink pisco sour se šťávou z různého ovoce a bílků.... Nedali jsme. Zato nám moc chutnaly ovocné šťávy ze všech možných druhů ovoce, které tu mají k dispozici. Pozorovali jsme v tržnici práci  desítek šťávařek. Zákazník si jim přisedne k pultíku a ony mu během chvilky vykouzlí nápoj dle nabídky. A to je velmi vydatný nápoj, který vydá i za slušný oběd či svačinu. A na závěr jsem si nechal kávu.... V Jižní Americe, kde roste kafe na každém kroku, doslova a do prvního polknuti HNUS. Je jedno zda jde o kávu v italské kavárně s drahým přístrojem nebo o kafe v hotelu. Vždy se jedná o bryndu, pitelnou pouze s množstvím mléka, pokud ho ovšem mají. Prostě největší nápojové zklamání.