Antequera a Ronda

 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda.

Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem. 

Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda. 

Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat. 

Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu! 

Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní. Ráno nikdy nevíme, kde večer hlavu složíme, to je vždycky sázka do loterie🙂. Klikatou vyhlídkovou silničkou pokračujeme dál, sem tam zastavíme a hledáme si místečko na noc. 

I pár kilometrů u toho občas nachodíme 🙂. 

Ale svatý Valentýn nás nenechal na holičkách, místo máme zase s výhledem a dokonce tu kolem roste divoký chřest (a z lednice už skáče růžové víno z Mallorky). A venku funí vichr skoro jako u majáku (ovšem podle Norů prý teď skoro nefouká😁). 

https://mapy.cz/s/muramevujo

Místo bylo opravdu krásné a s úžasným výhledem, ale nejspíš na hodně návětrné straně (nebo zde zuřila nějaká lokální vichřice🙂), protože vichr skučel a auto se houpalo celou noc. Ráno jsme nakonec byli rádi, že můžeme vyrazit dál. Do Rondy (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Ronda) nám zbývalo asi 45 kilometrů, ale zastávek byla fůra a zatáček na uzounké silnici nepočítaně. A kolem jaro! 

Na chvíli jsme museli zastavit i v Parque national de la Sierra de las Nieves a udělat si aspoň krátkou procházku. 

Po dlouhém vymýšlení se nám podařilo přijet do Rondy ze správné strany a úspěšně zaparkovat. Mohli jsme tedy vyrazit na prohlídku. 

Výhledy nádherné, fotek spousta, co z nich vybrat? 

Prošli jsme celé město, dokonce jsme se

 podívali i do proslulé býčí arény, kde se stále každoročně pořádají býčí zápasy. A taky tu sídlí po Vídni druhá nejstarší jezdecká škola na světě. 

Oběd u Dona Miguela přímo u mostu Puente nuevo byl výborný i přesto, že se pro vítr nedalo sedět venku na terase. 

Sešli jsme i až dolů pod most k vodě. Dokonce dvakrát 🙂. Nejprve jsme po schodech tesaných uvnitř skály v Casa de Rey Moro sestoupili přímo do soutěsky pod mostem. Chodbu ve skále vytesali Maurům otroci kvůli přístupu k vodě. A po pár set letech tudy vznikli do nedobytného města křesťané... 

A pak jsme se vydali ven z města, prohlédnout si ho pěkně zvenku. 

Bohužel na zpáteční cestě údolím se počasí začalo kazit, dokonce i párkrát zahřmělo. Ani cesta nebyla tak jednoduchá, třikrát jsme museli zvolit jinou cestu, protože na té naší byla pevná brána vstup zakázán, soukromé vlastnictví.... 

Procházka se nám tedy nakonec trochu protáhla, o převýšení ani nemluvím. A protože začalo pršet, ani fotky jarních kytek do sbírky nejsou (měsíčky, kosatce, pryskyřníky, cisty.... a další a další). Vrátili jsme se promoklí na kost a protože cestou jsme jen pár metrů od parkoviště objevili příjemné místo na noc, jen jsme popojeli a teď se sušíme. 

Ovšem i tady s krásným výhledem🙂. 

https://mapy.cz/s/nehomojace

A ještě citát ze španělského sáčku s cukrem, který jsme dostali ke kávě :

Viajar es los único que compras y te hace más rico. 

(Cestování je jediná věc, kterou si koupíte a budete bohatší.)