Skotsko

Na cestě jsme tentokrát byli pět týdnů, zhruba týden zabralo přemístění tam a zpět, takže přímo ve Skotsku jsme strávili zhruba čtyři týdny. Čtyřikrát jsme jeli trajektem, jednou otevřeným, kde jsme seděli v autě a přes nás cákaly vlny, dvakrát to byla hodinová vyhlídková jízda a jednou parádní cesta do Rotterdamu v kabině přes noc. Příště bychom určitě dali přednost této poslední možnosti než se handrkovat po dálnici přes celou Anglii. 

A dvakrát jsme jeli na výlet i lodí bez auta🙂. 

Ujeli jsme  téměř 6 500 kilometrů, nachodili 490 kilometrů, hlavně blátem a bažinou. Ale také po plážích. 

Pláže byly největším překvapením, bílé, písčité, s průzračnou vodou... a s koupáním! Bez vln, co nás pronásledovaly v Portugalsku i Itálii. 

Viděli jsme spoustu majáků a zjistili, že většinu jich postavili členové rodiny Stevensonů. 

A také jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, dokonce i pár nových anglických slovíček. 

A všude čisto! Přestože téměř nikde nejsou koše na odpadky, nikde se nic neválí, pláže čisté, parkoviště jakbysmet, příroda neposkvrněná. Prostě si každý po sobě uklidí 🙂. 

Domečky jsou ve Skotsku maličké, jak staré, tak i nové. Nové se sice staví, ale taky maličké a nacpané těsně vedle sebe, jako Baťovy domečky. 

Na parkovištích bývá často zákaz parkování přes noc (no overnight), zákaz je pro všechny, takže zdaleka ne všude se nechá nocovat. A podél silnic se prakticky nedá zastavit, u dálnice parkoviště žádné nebo hodně utajené, u silnice to není o moc lepší, takže se musi jen jet a jet. Neocenitelnou službu nám jako vždy prokázal Park4night. A asi ji užívají nejvíc Evropané, protože na těch nejutajenějších místech stál často nějaký Belgičan nebo aspoň Němec či Francouz. Ovšem cizích aut jsme potkali docela málo, většina byli Britové (nebo to byly půjčovny?). 

Převažují jednosměrné silničky, bez možnosti zastavení, jen vyhýbací místa, takže se musí pořád dávat pozor a samozřejmě se často couvá🙂. 

Tam, kde je parkoviště lesů, jsou často i docela slušně značené cesty. Lesů je ale ve Skotsku docela málo, většinou jsou to jen vřesoviště a pasoucí se ovce kam se podíváš. A značky prakticky neexistují, maximálně na začátku nějaká omšelá přímo šipka do bažiny... 

Jídlo bylo bída. Žili jsme víceméně ze zásob, obchůdky jsou skoro všude a mají všechno (rozhodně lepší než v Norsku), ale vařit se musí, zajít si v pustině na oběd nebo večeři je docela problém. Ale zase byly ostružiny a houby a taky sezóna skotských jahod🙂. Zjistili jsme, že na oběd je běžné jít v kavárně, kde mají obvykle polévku a sendvič. Pokud narazíte na otevřenou restauraci, neradujte se, k obědu mají taky jen polévku a sendviče... Ale objevili jsme díky tomu výbornou polévku z uzené tresky, Cullen skink, určitě ji zkusím i doma🙂. 

Večeře je od 5 nebo 6, ale často musí být předem objednaná, jinak máte smůlu. Restaurací není moc a obvykle zrovna v době jídla jsme na žádnou nenarazili. 

Jen pro srovnání :  v Anglii je určitě hospod víc a často vaří celý den, ovšem lidé nejsou zdaleka tak příjemní a ochotní. Ve Skotsku jsou lidi milí, není problém, když jim hned nerozumíš. Jen kvůli příjemným lidem by stálo za to se tam vrátit. 

Whisky se tam vyrábí opravdu skoro všude, destilerka na každém kroku, ale z čeho je mi záhadou. Celkem jsme viděli pouze tři pole s obilím. Že by ji fakt vyráběli z ovcí? Nebo ze vřesu a trávy? 

Příroda je opravdu krásná, krajina dost často pustá, ale pozor na vyhlášené turistické cíle! V tu ránu je kolem lidí mraky, kolikrát se ani zaparkovat nedá... Ale jinak nádhera! 

Prokletím Skotska jsou midges, pakomáři, kteří se dostanou úplně všude. V září už naštěstí ubývají 🙂. No a já navíc, se svojí ohromnou přitažlivostí, jsem ještě přilákala 5 klíšťat😁. 

A ještě poznámka k internetovému a vůbec telefonnímu signálu. Spojení funguje spíše výjimečně 🙂. Záleží na telefonu a na tom, co na něm člověk dělá, třeba stahovat fotky na blog moc nešlo. Signál se honí všelijak a při hledání nocoviště je často v recenzi na prvním místě zmiňováno skoro jako zázrak, když internet funguje. Takže pro digitální detox je Skotsko ideální😁. 

Naší slabostí jsou také parky a zahrady. A těch jsme si užili dosyta. Překvapivě nic neobvyklého jsou palmy a všechno kvete ještě na konci září. No aby ne, zalévá se samo (prší skoro pořád) a díky Golfskému proudu pořádně nemrzne, maximálně lehce nasněží. Úžasné jsou i několikasetleté mohutné stromy. Zahrady a krajinotvorba mají v Británii opravdu tradici a v parku nikdy není tolik lidí, aby nebylo místo na parkovišti 😁.