Dvě Itálie

Tak jsme zase zpátky v dolíku 🙂. I když vlastně ne úplně, Bahňásek musel zůstat u vrat, spodní louka je tak podmáčená, že bychom museli mít ponorku a ne auto, na tohle už ani Bahňásek nestačí... Dokonce už ani soused s traktorem tam radši nejezdí😁. 

Zato kačenám se to moc líbí, hned po příjezdu nás uvítaly, bydlí na jezírku a teď už žerou z ruky. I Mája je spokojená. A nás čeká jaro a zahrada! 

Na cestě jsme byli 58 dní, ujeli jsme kolem 4 000 kilometrů, nachodili spoustu kilometrů i pěšky, tentokrát ale mnohem více po městech. Navštívili jsme 18 památek UNESCO, většinou plných lidí a X míst jen tak, kde bylo možná stejně hezky, jen lidí méně😁. 

A poznali jsme, že existují dvě Itálie. 

Možná při letmé návštěvě turistických center není ten rozdíl tak patrný, ale když projíždíte pěkně pomalu celou Itálii až na nejjižnější jih po jedné straně a po druhé zase na sever, je to velký rozdíl. V čem?

V hromadách odpadků, v množství rozpadlých a neudržovaných domů, restaurací, ale i továren a nemocnic! Na jihu je snad lépe zavřít oči nebo se aspoň moc nedívat kolem. Smetiště na plážích, kolem silnic i v chráněné rezervaci... 

Východní pobřeží je hodně zemědělské, zajímavější je tímto směrem spíše vnitrozemí. K moři se člověk zdaleka ne všude dostane, parkoviště žádná nebo zavřená, časté jsou závory, ploty a zamčené brány soukromých resortů (byť část z nich vypadá značně omšele až zničeně). Zajímalo by mne, jak to tu vypadá v sezóně, zakryje nepořádek milosrdná  zeleň a z ruin udělají Potěmkinovu vesnici? 

A všude domy, roztroušené, ale všude. V Čechách je to vesnice, nic, vesnice, nic... Tady dům, polnosti, závory, dům, olivy, dům, víno, zákaz vstupu... 

Dálnice vedou nad terénem a tak jsou někdy vyhlídkovější než silnice, protože je vidět více příroda a méně odpadky a bordel. Naopak vyniknou v dálce vesničky na kopcích a ne to, čím musí člověk projet, aby se k nim dostal... 

Některé dálnice jsou placené a v tom případě nám spoustu času a starostí ušetřil pronájem malinké krabičky, která umožňuje platit mýto elektronicky, takže jsme všechny mýtné brány projížděli jako páni, dokonce Telepas fungoval i na trajekt na Sicílii! 

Italské silnice jsou kapitola sama o sobě. Samá díra, výmol, křivé na všechny strany... a to včetně dálnic. Běžné jsou prašné silnice bez asfaltu, cesty, které my bychom ani silnicí nenazývali. Dopravní značky jsou často nečitelné, několikrát jsme měli problém poznat, zda je značka opravdu zákaz vjezdu nebo jen omezená rychlost, kde vybledlo číslo uprostřed... 

Západní pobřeží je mnohem členitější a zajímavější, ale nepořádek a ruiny jsou i tady, nikdy nedostavěné domy, dílny, haly, továrny nebo třeba obrovský nemocniční komplex, opuštěný a ponechaný svému osudu (ty jsme na jihu viděli dva a jeden dokonce i u Florencie...).

 Ale pokud na jih, rozhodně po západní straně. A nejlépe se moc nerozhlížet a jet rovnou na Sicílii, kde je přece jen čistěji a méně nepořádku než na jižní pevnině. Sicílie něčím dokonce připomíná Madeiru, asi zelení, kopci a spoustou tunelů. Tunely jsme si vůbec nečekaně užili, po celé Itálii jich je nepočítaně...

Polozbořená stavení jsou ovšem všude a dost často obydlená! A nejen polorozbořená, ale i polodostavěná, běžně jsme viděli několika patrové domy, kdy jedno patro bylo obydlené (a jedno které, horní, prostřední nebo spodní), a zbytek byl v podstatě hrubá stavba bez oken... U nás by v takových ruinách nikdo nebydlel.

Krásné Italky a Italové se patrně také někam schovali nebo emigrovali, na jihu všude samí tmaví mužíci a dámy s velkým pozadím😁 (jedna rumunská servírka nám vysvětlila, že prý je to těmi těstovinami, co denně jí a tím, že jen posedávají, pijí kafe a pracují muži... no muže jsme ale moc pracovat neviděli, spíš postávat kolem barů a po ulicích). 

Krásné jsou určitě všechny hory, ale ty se nám vzhledem k roční době (ještě v dubnu sníh a ani lupínko zelené) a počasí (napíchnuté mraky a déšť) moc prozkoumat nepodařilo. 

Zjistili jsme také, že nyní probíhá invaze Francouzů do Itálie, tolik jsme jich nikde jinde nepotkali, většina obytňáků byla francouzských a ve městě francouzština skoro všude... 

Objevem bylo, že zjara tu všude kvetou zmarliky, normálně u silnice, v lese, na mezi... Růžová nádhera!

Vinný itinerář jsme dodrželi, ochutnali jsme, co se dalo. 

Všechna vína byla  výborná, některá výbornější (třeba Vernaccio z San Gimigiana je úžasné), ale objednávat budeme dál z Portugalska 🙂.

Co se týká jídla, bylo výborné, ale netuším, jak to Italové dokáží všechno sníst. Antipasti, Primi, Secondi, Doce... Na jídlo je třeba počítat minimálně dvě hodiny (obvykle i víc). My si dávali často od každého jeden talíř dohromady (pořád to vlastně byla 4 jídla napůl, ale určitě jsme nebyli jediní, pojem "to share" znali dobře) 😁a i tak už jsme potom nevečeřeli. Na večeři jsme si netroufli jít ani jednou, začínat tohle jídlo v devět večer si nedokážu představit. 

Itálie je v prvé řadě zemí pro miniaturní autíčka, samá uzounká silnička, ale Bahňásek se osvědčil jako vždy. Marco Polo je prostě kompaktní domeček na kolečkách, který se dostane všude, kam normální auto (malý Fiátek není normální auto!!). 

V březnu jsme mnoho obytňáků nepotkali, začali se množit až na severu v druhé polovině dubna. Převážně páry nebo rodiny s dětmi. A samotné ženy (chlapa ani jednoho), těch jsme potkali nejméně 6, tři se psem, dvě úplně samotné a jedna dokonce s kočkou. Italka, Polka, Němky, Francouzky... 

Parkovali jsme na krásných místech, většinou v přírodě, párkrát i ve městě, nikdy v kempu (ani by to nešlo, všude bylo ještě zavřeno), bez jediného problému. 

Do první Itálie (severnější) se určitě chceme ještě někdy vrátit. Ovšem ne jižněji než do Toskánska, které jsme ještě dostatečně neprozkoumali, včetně ostrova Elby. Je třeba projít tu spoustu značených cest v přírodě na které už nebyl čas 🙂. A taky u jezer na severu jsou další parky!

Ale druhou Itálii (jih) radši vyměníme za naše milované čisté Portugalsko 🙂.