Rozloučení s Novým Zélandem

Než se dám do shrnutí naší novozélandské cesty, zbývá ještě popsat posledních pár dní. 

Z ledovců jsme nic neviděli, stále lilo jako z konve, ale mělo se to zase zlepšovat. Popojeli jsme tedy nejdříve ještě do městečka Hokitika na břehu Tasmanova moře. 

Déšť pomalu ustával a tak další vycházka do soutěsky Hokitika Gorge byla už za sucha. 

Ze stromů ještě kapalo a voda po dešti byla místo modré šedivá, ale zato vzduch voněl... 

Dál jsme pokračovali po Great Alpine Higway. 

Na noc jsme zůstali v sedle Arthur's Pass, kde nám na večerní výšlap k Devils Punchbowl Falls dokonce vysvitlo sluníčko! 

Průsmyk se nachází v nadmořské výšce 920 metrů a tvoří sedlo mezi údolími řek Bealey a Ōtira. Byla to historicky významná obchodní cesta pro Maory a později byla pojmenována po Arthurovi Dudley Dobsonovi, který ji v roce 1864 překročil jako první Evropan.

Bohužel noc byla z celého pobytu nejhorší. Ubytování pěkné, ale vlaky jezdily a popojížděly ještě dlouho po půlnoci, až se nám celá chatička otřásala. Takže pokud se chcete vyspat, na noc zastavte raději někde dál od Arthurova průsmyku. Naštěstí ráno svítilo sluníčko, takže jsme se z probdělé noci rychle vzpamatovali. 

 Zastavili jsme v rezervaci Cave Stream Scenic Reserve s 594 m dlouhou jeskyní po dešti plnou vody. 

Prošli jsme se i kolem Castle Hill v Kura Tahwiti. A pokud vám připomíná filmovou Narnii, je to správně, některé válečné scény byly natáčeny právě zde. 

Odpoledne jsme ještě stihli prohlídku města Christchurch, největšího města na jižním ostrově. 

Ráno jsme se chystali ještě do botanické zahrady, ale nakonec se nám nechtělo spěchat, tak třeba někdy příště 🙂. 

Dopoledne jsme se ještě pokochali krásnou novozélandskou scenérií v okolí Christchurch a včerejší dobrou večeři doplnili ještě výborným obědem. 

Jižní ostrov

Trasa 1 454 km • 17:45 h

https://mapy.com/s/fevujurude

No a pak už jen krátká cesta na letiště a dlouhá cesta domů... 

První seznámení s Novým Zélandem je tedy za námi. Zda bude i poslední se teprve uvidí, zbývá mnoho k prozkoumání, ale jsou krásná místa i mnohem blíž. Takže zatím jen pár krátkých poznámek. 

Obytná auta - jezdí jich tu mraky, ale požadavky na ně se stále zvyšují. Musí být nyní zcela soběstačná s pevným WC a nádrží na vodu s 30 litry na osobu. Navíc se v současnosti nedá volně nocovat zdaleka všude.

Cider - mají všude, čepují skoro v každé restauraci, ale je dost sladký... 

Víno - pozor! V supermarketech bývá často nealkoholické víno zamícháno volně mezi víno normální. Převážně bílé, hlavně sauvignon. 

Ceny - jak co... V obchodě téměř srovnatelné s našimi, v restauraci dražší. 

Záchody - jsou všude, na každém parkovišti, turistické atrakci, vyhlídce i uprostřed divočiny. Odpadkové koše jsou spíše vzácné, ale všude je čisto. 

Wifi a internet - wi-fi na hotelech a v restauracích pečlivě zaheslovaná a občas i omezená, ale placená data tady jdou líp než v Portugalsku. 

Vrtulníky - bych zakázala. Létají s turisty nad ledovci, nad jezery, řekami a horami, v některých místech docela rámus. Co by na to řekli evropští ochránci přírody... 

Růže - naprosto nás ohromily! Zdravé, silné, zelené, staré se silnými kmeny, no prostě nádhera. Kvetou zároveň s rododendrony🙂. 

Voda - všude pitná, v každé restauraci dají na stůl zadarmo