Cesta k prameni Doura
Prázdniny končí, nastala doba cestovní.
Září je právě vhodná doba na uskutečnění Expedice Douro. Rádi bychom se prošli podél řeky Douro, pěkně od pramene v horách Španělska až k ústí v Portu v Portugalsku.
Nejdříve ovšem musíme dojet do Španělska... Vyrážíme v neděli, abychom Německo přejeli v klidu bez kamionů. Odpoledne jsme už ve Francii a ještě stíháme automobilové muzeum v Mylhúzách.
Na noc zastavujeme u Besanconu, kde už máme osvědčené nocoviště, a ještě stíháme večerní procházku. Ráno přejezd skoro přes půlku Francie, zvětší části mimo dálnice, využili jsme tak lásku naší navigace k všemožným indiánským zkratkám a prohlédli si francouzský venkov🙂.
K večeru jsme se zastavili v Sarlatu v Périgordu, středověkém městečku a historií datovanou již do 9. století, kdy zde byl postaven benediktinský klášter.
Noc jsme strávili v klidu u řeky Dordogne.
Ráno jsem se zastavili v Cadouin u středověkého akvitánského kláštera z roku 1115. Klášter je památkou UNESCO, ale vesnička byla vylidněná, nikde ani noha, i pár domečků na renovaci by se našlo.
A poprvé jsme zde také ochutnali slaďoučké francouzské hrozny a míjeli místa známá z historické ságy Dědictví otců od Roberta Merleho.
Odpoledne jsme zastavili v Sauveterre de Beárn s půlkou historického mostu, jehož zbytek odplavila kdysi povodeň. K této stavbě se váže legenda z roku 1170 o královně Sancie, která byla obviněna z vraždy dítěte a odsouzena ke shození z tohoto mostu před shromážděným davem. Jako zázrakem se vynořila a proud ji jemně vynesl na břeh ostrova Ile de la Glère, Sancie byla živá a očištěná.
Noc jsme strávili v sedle Ibaňeta (1 057 m nad mořem), kde se v Roncesvalleském průsmyku odehrály hned 3 bitvy (778 - zemřel zde Roland z eposu Píseň o Rolandovi, 824 - po které bylo zalozeno Pamplonské království , 1813 - Napoleon porazil Angličany a Portugalce).
V samotném Roncesvalles se nám zastavit nepodařilo, auta stála všude a lidé se jen hemžili, takže zastavit nebylo kde, stěží jsme projeli. Asi se všichni hrnuli na mši před cestou do Santiaga. Cesta do Santiaga de Compostela mne před lety lákala, ale postupně vidím, že to není nic pro mne. Tradičně znovu cestou potkáváme zástupy poutníků, mašírují tu jeden za druhým, skoro jako v průvodu. Rozhodně nic pro člověka, co si chce užít klid bez lidí...
Projeli jsme Navarru a Rioju, z vinic se na nás smály hrozny a my skončili na obědě v San Millán de la Cogolla s kláštery Yuso a Suso. Oběd nám připomněl jeden z rozdílů mezi Francií a Španělskem : s obědem ve Francii po jedné hodině je už problém a v půl druhé už nedostanete nic... Ale ve Španelsku v jednu teprve přichází kuchař🙂
Po obědě samozřejmě následovala vycházka ke klášterům, abychom si uvědomili další rozdíl, v Čechách bývá poslední prohlídka ve čtyři, ve Španělsku ale teprve otvírají (někde i později).
Protože horní klášter Suso byl zavřený pro rekonstrukci (což jsme, bohužel, zjistili teprve když jsme se vyšplhali až k němu nahoru), zbyl čas na pořádnou procházku u Monastero de Valvanero, dalšího horského kláštera.
Komentáře
Okomentovat