K protinožcům

 V naší domácí sbírce již dlouho zahálí průvodce Nový Zéland, o kterém už pár let uvažujeme. Pěkně na 2 měsíce s obytňákem, dokonce jsme si i pohrávali s myšlenkou, že místo pronájmu auta si tam necháme lodí poslat našeho Bahňáska. Ale stále nějak není kdy a tak jsme prozatím ve středu vyrazili s cestovkou na krátkou exkurzi. Na letiště všichni dorazili včas, je nás naštěstí pár a skupinka je docela různorodá, tak uvidíme jak to bude šlapat.

Po desáté hodině večer jsme odletěli z Prahy s asi půlhodinovým zpožděním. V letadle jsme byli jak sardinky, nikde volné místečko a sedačky jak pro trpaslíky.  Spolucestující do uličky sedla a usnula, ani jídlo jí nevzbudilo, takže o nějakém procházení po letadle jsme si mohli jen nechat zdát. Letíme víc jak 6 hodin do Dubaje, odkud jsme si připláceli lepší sedačky, tak hlavně aby to vyšlo, protože z Dubaje do Aucklandu je to ještě přes 16 hodin letu!
Celý čtvrtek 13.11. tedy strávíme na cestě...
Sedačky byly opravdu lepší, u nouzového východu, a letadlo obrovské s pěknými prostornými sedačkami. I jídlo bylo výborné, jen ten let... ten je opravdu dlouhý. 

V pátek 14.11. jsme kolem poledne konečně dorazili k protinožcům. Vyhráno ovšem nebylo. Ještě zbývalo vystát několik front, na prověření pasů a zavazadel, jestli nás vůbec mají pustit dál. Všechno jsme měli předem vyplněné a díky tomu, že ve frontě jsme byli mezi posledními, jsme nakonec prošli úplně hladce, už pospíchali a tak ani boty vidět nechtěli (proveřují i podrážky turistických bot a ptají se, zda jsi v nich v poslední době nechodil 😀).

Čekání na auto jsme si ještě na letišti zkrátili obědem, ale kolem třetí jsme konečně vyrazili. Nejprve se zbavit kufrů a pak už honem poznávat Auckland.

V sobotu ráno jsme si přivstali a rychle vyrazili, než se ostatní vzbudí, do rozária v nedalekém parku. Růže v listopadu! Zdravé krásné, se silnými kmeny, je vidět, že se jim tu daří.

V osm ráno už jsme zase na cestě. Nejdřív ještě procházka městem a výstup na jednu z vyhaslých sopek Mount Eden. Výhled krásný, ale mlžný opar se rychle změnil v déšť. Cestou na jih se ale naštěstí postupně vyjasnilo. 

Dál pokračujeme na COROMANDELSKÝ POLOOSTROV, který vybíhá do Tichého oceánu a nabízí návštěvníkům pláže s bílým pískem.

Byl vodopád i les vzácných stromů "kauri" (damaroň), ze kterých Maorové kdysi vyráběli svoje lodě. 

Do lesa jsme si ovšem museli očistit a vydesinfikovat boty... 

Z přímořského městečka OPITO jsme se vydali na procházku po pláži a vyšplhali na rozhled k bývalé opevněné vesnici kmene Ngati Hei.

Dvě noci jsme strávili ve Whitianga, kde byla i konečně i pořádná večeře.

Navštívili jsme pláž CATHEDRAL COVE s obrovským kamenným obloukem, a protože vlny i chladnější vodu už známe z Portugalska, tak jsme se i vykoupali. 

Na pláž s horkými prameny Hot Water Beach jsme dorazili už když se zvedal příliv, ale ještě jsme stihli i vykopat a vyzkoušet pár bazénků s teplou vodou🙂.

Odpoledne jsme se prošli na Shakespeare Cliff a podívat na Cookovu pláž, kde kdysi poprvé přistál James Cook. 

Cestou jsme v samoobslužném stánku u silnice nakoupili čerstvé avokádo a přívozem jsme se pak znovu vrátili do Whitianga v zátoce Buffalo Bay.