Mezi Španělskem a Portugalskem

Dochází voda, chtě nechtě musíme vyrazit mezi lidi🙂. Bude znovu venkovský krámek, nic jiného široko daleko není. Naštěstí v sobotu mají otevřeno a teplota má dnes už pomalu klesat.

Ještě jsme si honem natrhali další fíky na cestu a po skromném doplnění zásob pokračujeme dál kolem Doura, někdy i po značce, ale tentokrát víc autem než pěšky. 

První zastávka byla u další Ermita Nuestra Seňora del Castillo u  Pereňa de la Ribera. Krátká procházka, úžasný výhled. 

Bylo i několik dalších zastavení a krásných vyhledů. Douro tady tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem, Portugalskem už jsme jeli před třemi lety, takže zkoumáme španělskou stranu. 

Po poledni jsme dorazili na Playa del Rostro před Aldeavávila de la Ribera, kde jsme nakonec strávili celé odpoledne.

Právě když jsme přicházeli, plaval tam španělský pár do Portugalska a zpátky a zkoušel ozvěnu. 

Voda byla průzračná, neodolali jsme a vykoupali se taky. A slovo dalo slovo a nakonec z toho byl společný Španělsko-český oběd na pláži s Ampado a Miguelem. 

K večeru jsem se ještě zastavili na vyhlídce u Ermita de la Code u Mieza.

A noc jsme strávili zcela sami v La Barca, malinkém přístavu, odkud Douro vypadá jako norský fjord.

Další dopoledne jsme ještě pořádně prozkoumali okolí.

Ve Vilvestre jsme vylezli na všechny vyhlídky a těšili se na oběd v místní restauraci.

Bohužel oběd nebyl... V Baru to žilo, že nebylo kam stoupnout a v restauraci neměli jediné volné místo, prý si máme dát "pinchos". Něco jako tapas, kterými si tu často krátí čas před obědem. 

V baru i v okolí to žilo dál, všichni se museli posilnit na oběd a my po pár pinchos pokračovali dál. 

Mirador Picon do Moro za Saucelle jsme nemohli minout bez povšimnutí. 

Objevili jsme i další opuštěné nádraží La Fregeneda, odkud se nechá jít pěšky 17 km po Camino de Hierro (https://www.caminodehierro.es) několika tunely až k Douru. 

Bohužel už bylo pozdě a v pondělí jsou tunely zamčené (na cestu je třeba vstupenka, která zahrnuje kyvadlovou dopravu zpět). 

A aby nebylo vyhlídek málo, poslední noc ve Španělsku byla s téměř kruhovým výhledem. 

No a v pondělí, s končícím létem jsme dorazili do cíle Senda del Duero španělské části GR 14. 

Před námi naše milované Portugalsko!

Tak honem doplnit zásoby, koupit oběd a trochu opláchnout Bahňáska. Tedy spíše Prašánka, je tu všude sucho nejsusší a na nezpevněných cestách, kudy jezdíme, za námi zůstávají oblaka prachu. 

A pak už jen grilované kuře a relax u Nosa Seňora del Campo, na magickém místě bez signálu, které již známe z předchozí cesty.

První den v Portugalsku jsme oslavili pořádným výšlapem přímo od našeho pojízdného domečku. 

Nejdříve vinicemi a vinicemi a vinicemi... 

Prudké svahy všude kolem celé porostlé vínem, kde právě probíhala sklizeň. 

Tentokrát se nám podařilo dojít až k řece, ke staré železniční trati, kde jsme posvačili každý plnou kapsu mandlí od cesty. 

A protože trať vypadala docela schůdně, dokonce s lehce vyšlapanou pěšinkou, vydali jsme se po ní na opuštěné nádraží Almendra (před třemi lety jsme se tu v Douru poprvé koupali). 

Byla tedy i cesta po kolejích, která nám ve Španělsku utekla, a zadarmo, jen bez kyvadlové dopravy 🙂. Takže pěšky zpátky do kopce, zato s dalšími a dalšími výhledy na monumentální údolí řeky Douro (údolí je dokonce památka UNESCO). 

K naší "Venkovské paní" jsme se vrátili až odpoledne, signál jsme cestou nepotkali ani nepřišel, ale je tu krásně, takže portugalskou opakovačku směr ústí Doura zahajíme až zítra.