S deštěm v zádech

Až do pátku se nám dařilo docela dobře unikat před deštěm. Od Doura jsme popojeli kus dál po dálnici (expedice Douro nás teprve čeká, možná někdy na podzim, teď jsou ještě holé stromy a není tu to správné počasí). 

Před Palenzuelou jsme odbočili směrem na Lermu (ta bude taky příště 🙂). Naším cílem byla další z Pueblos bonitos, Covarrubias. 

Covarrubias, vesnice v údolí řeky Arlazón s více jak tisíciletou historií, je kolébkou původní Kastilie a leží v nádherné krajině, nad kterou se vznášejí majestátní dravci (supi, luňáci a hlavně orli královští). 

Stihli jsme i prohlídku kláštera San Pedro de Arlanza, založeného už roku 912, a krátkou procházku kolem řeky Arlazón. 

I další výhledová cesta údolími, mezi skalami a přes kopce byla úžasná, krajina jak z pohádky. 

Dokonce i sluníčko vysvitlo, i když na horách v dálce (San Millán 2 131 metrů) je ještě sníh. Ostatně i na nás se druhý den ráno vydatně sypal🙂 a proto jsme se za deště se sněhem posunuli zase kousek dál za lepším počasím. 

Kolem vinic v La Rioja jsme znovu najeli na dálnici a zamířili na sever do Baskicka k moři a doufali, že bude lépe. Rychle jsme minuli Bilbao a do Armintzy jsme dorazili odpoledne, právě v době španělského oběda. 

Počasí nakonec vyšlo, mělo pršet celý den, ale my to zvládli mezi kapkami a zakotvili na kopci s výhledem na Bakio a představou několika budoucích výšlapů. 

Ještě ráno to vypadalo nadějně, sluníčko svítilo, ptáci zpívali, eukalypty voněly... 

Ale než jsme sjeli z kopce, spustil se déšť. 

A pršelo, jen se lilo... Nemělo cenu zastavovat ani někam chodit. Přesto jsme doufali ve změnu a dojeli ještě za Bermeo. 

Před Gernikou nás už ale předpověď, kroupy a pokračující déšť přesvědčili, že Baskické pobřeží nám není souzeno a rozhodli jsme se zamířit rovnou směrem domů. 

Ale ani to nebylo zdaleka tak jednoduché. Kousek před námi se vyklopil na silnici celý velký náklaďák, takže jsme se museli otočit zpět a najít si jinou cestu. 

Cestu jsme si našli krásnou, horskou, vyhlídkovou, jindy bychom si ji určitě pořádně užili, ale tentokrát počasí nedovolilo udělat ani fotku. 

Sluníčko vysvitlo až na dálnici před San Sebastián, chvíli před tím, než se ucpala díky sesuvu kamení po dešti ... 

Nakonec jsme se tedy rozloučili s mořem až za Biaritzem ve Francii u Ondres. 

Na noc jsme si našli místečko v typickém francouzském lese blízko Dax, dokonce i s malou procházkou. 

A tím bude naše dvouměsíční odysea pomalu končit...