Nedělní ranní sluníčko dlouho nevydrželo, ale bylo nádherné.
Ale ani dopolední mrholení nás neodradilo od výletu a nakonec jsme skoro nezmokli!
Buçaco national forest, čili národní les Buçaco opravdu stál za návštěvu. My ho prošli křížem krážem a taky nahoru dolů, protože je docela v prudkém svahu.
Lesopark má úžasnou historii. Už v 6.století tu benediktini založili poustevnu a v roce 1628 karmelitáni klášter. A hned začali s vysazováním vzácných stromů tak, že v roce 1643 papež pohrozil exkomunikací každému, kdo stromy poškodí.
U vsi Buçaco byla i bitva s Napoleonskými vojsky a vítězný generál Wellington před ní nocoval právě zde v klášteře.
V 19. století byl uprostřed parku postaven královský lovecký zámeček, který byl po pádu monarchie roku 1910 přeměněn na hotel.
A vypadá tak trochu jako strašidelný zámek z hororů.
Hned pod lesoparkem leží lázně Luso s pramenem vody, která se prodává po celém Portugalsku.
A taky s výbornou restaurací.
Do kopce přes les se vracelo trochu ztěžka, ale konečně vysvitlo i sluníčko a "domeček" na nás čekal 🙂.
V noci se ale zase rozpršelo a pršelo, jen se lilo... celý den... Takže tentokrát jsme jeli dál a dál směr Guarda a opustili autíčko asi jen třikrát.
Poprvé kvůli dotočení vody.
Oběd byl doma v autě, kousek před Guardou, nos jsme téměř nevystrčili, jak lilo, je zázrak, že vyšlo aspoň pár fotek.
Cestou jsme natankovali, v Pingo Doce v Guardě doplnili zásoby a deštěm pokračovali směr Španělsko. Stále mimo mimo dálnici. K večeru, když se liják změnil v mrholení, jsme pouhou náhodou objevili skrytý poklad, Castelo Mendo, středověkou vesnici, kde se zastavil čas.
Potřebovali jsme si trochu protáhnout nohy, a tak jsme se vypravili do deště.
Vesnice jako obvykle v kopci, ale shora byl i přes mrholení nádherný výhled.
Ve vsi jsme nepotkali ani živáčka, ale v místním Artesanu (obchod s řemeslnými výrobky) bylo živo a nešlo odmítnout návštěvu.
V téhle vsi s 80 obyvateli, to je asi jediné místo k setkávání...
Sotva jsme došli k autu, liják se spustil znovu a my nakonec zůstali, stejně jako středověcí kočovníci, na noc před branami 🙂.
A díky výbornému vínu z Pinhelu, které jsme koupili v Artesanu, jsme měli postaráno i o program na další den. Vyrazili jsme za vínem.
Bohužel jsme byli ale zklamaní, od covidu v Pinhelu už nedělají ochutnávky... Ale aspoň pár lahví jsme si koupili, městečko prohlédli a historické centrum celé obešli po hradbách, kterými byla vesnice původně obehnána.
Zpáteční cesta nás vedla přes Castelo Rodrigo, kde jsme kdysi už byli, ale tentokrát jsme přijeli úplně z opačné strany😀.
Cesta tam byla opravdu pěkná a na rozdíl od minulé návštěvy bylo místo zcela vylidněné.
Poslední zastávkou v Portugalsku byla Almeida. Městská hradní pevnost byla dokončena v roce 1641 a je přístupná přes dvě tunelové brány a suchý příkop.
Dešti se nám zdárně povedllo vyhnout a o pár kilometrů dál jsme se rozloučili s Portugalskem.
Za sebou máme 2760 kilometrů najetých po Portugalsku a 440 kilometrů našlapaných pěšky.
Teď nás čeká Španělsko a cesta domů 🙂.
Komentáře
Okomentovat