V dolíku

Díky počasí nabrala naše zpáteční cesta rychlé obrátky. Původně jsme se ještě chtěli cestou zdržet, ale nakonec jsme rychle přefrčeli i Francii. Zastavíme někdy příště 🙂.  Kolem Bordeaux to ještě vypadalo docela nadějně.  Za Saint Ferme se ale zatáhlo, nejdřív déšť, pak se přidal sníh a nakonec regulérní chumelenice...  Zastavili jsme ještě za světla v Bourg Lastic a bylo to jak v bílém království, 20 centimetrů sněhu a držel! Mít běžky, mohli jsme vyrazit 🙂.  Běžky jsme neměli, pohorky byly hluboko zahrabané v kufru, ale topení topilo a Intermarché u vsi bylo dobře zásobené, tak nám nic nechybělo.  Ráno všechno zmrzlé a sníh neubýval, až teprve před Mulhouse se místo sněhu ukázal déšť. Místo na spaní jsme si našli pěkné, s výhledem na rybník Michelbach. Ale večerní procházka byla spíš pro vodníky🙂.  Další den jsme ale dorazili domů za sluníčka a i doma už to konečně kvete!  Před sebou máme celé jaro a za sebou dva měsíce na cestě a téměř 8 000 kilo...

Až do pátku se nám dařilo docela dobře unikat před deštěm. Od Doura jsme popojeli kus dál po dálnici (expedice Douro nás teprve čeká, možná někdy na podzim, teď jsou ještě holé stromy a není tu to správné počasí).  Před Palenzuelou jsme odbočili směrem na Lermu (ta bude taky příště 🙂). Naším cílem byla další z Pueblos bonitos, Covarrubias.  Covarrubias, vesnice v údolí řeky Arlazón s více jak tisíciletou historií, je kolébkou původní Kastilie a leží v nádherné krajině, nad kterou se vznášejí majestátní dravci (supi, luňáci a hlavně orli královští).  Stihli jsme i prohlídku kláštera San Pedro de Arlanza, založeného už roku 912, a krátkou procházku kolem řeky Arlazón.  I další výhledová cesta údolími, mezi skalami a přes kopce byla úžasná, krajina jak z pohádky.  Dokonce i sluníčko vysvitlo, i když na horách v dálce (San Millán 2 131 metrů) je ještě sníh. Ostatně i na nás se druhý den ráno vydatně sypal🙂 a proto jsme se za deště se sněhem posunuli zase kousek dá...

Nedělní ranní sluníčko dlouho nevydrželo, ale bylo nádherné.  Ale ani dopolední mrholení nás neodradilo od výletu a nakonec jsme skoro nezmokli!  Buçaco national forest, čili národní les Buçaco opravdu stál za návštěvu. My ho prošli křížem krážem a taky nahoru dolů, protože je docela v prudkém svahu.  Lesopark má úžasnou historii. Už v 6.století tu benediktini založili poustevnu a v roce 1628 karmelitáni klášter. A hned začali s vysazováním vzácných stromů tak, že v roce 1643 papež pohrozil exkomunikací každému, kdo stromy poškodí. U vsi Buçaco byla i bitva s Napoleonskými vojsky a vítězný generál Wellington před ní nocoval právě zde v klášteře.  V 19. století byl uprostřed parku postaven královský lovecký zámeček, který byl po pádu monarchie roku 1910 přeměněn na hotel. A vypadá tak trochu jako strašidelný zámek z hororů.  Hned pod lesoparkem leží lázně Luso s pramenem vody, která se prodává po celém Portugalsku.  A taky s výbornou restaurací.  Do kop...