Via Algarviana

Rotu Vicentinu jsme téměř celou prošli, a protože jsme stále na Algarve, proč pořádně neochutnat další dálkovou trasu Via Algarviana? Dali jsme se tedy do toho... 

https://viaalgarviana.org/

Určitě i tahle trasa za to stojí, ale ta nejlepší místa jsou přece jen spojena nudnějšími úseky, třeba i po silnici (pravda, aut po těchhle silničkách moc nejezdí, kolikrát jsme nepotkali žádné 🙂). Na druhou stranu je se třeba připravit na krajinu opuštěnou a divokou a na některých místech i na brodění potoků a říček, teď v únoru místy až ke kolenům. 

Naštěstí tu není žádná zima, takže se to dá v pohodě, jen se člověk stále zouvá. A hůl se v proudu na kluzkých kamenech určitě hodí.

V neděli jsme například brodili hned šestkrát, ale stálo to za to. 

Objevili jsme tak zcela náhodou úžasné místo, kam se chceme určitě ještě vrátit. Léčivé termální prameny Fonte Santa uprostřed opuštěného údolí jsou opravdu magické místo.

Protože nikde nebyla ani noha a jediný člověk, který byl ochoten brodit se potoky, právě odcházel, lázničky  jsme samozřejmě vyzkoušeli. 

https://pt.m.wikipedia.org/wiki/Termas_da_Fonte_Santa_da_Fornalha 

Objevili jsme i visutý most u Alferce. 

A nevynechali ani Barragem de Odelouca, zblízka i zdálky 🙂. 

Na nocoviště naprosto v divočině jsme se vrátili ještě čtyři noci za sebou. 

A prozkoumali důkladně okolí. 

Cesta národním lesem Herdade de Parra nás zavedla znovu k přehradě Odelouca a zdolání převýšení nás odměnilo úžasnými výhledy. 

Projeli jsme pomerančovým údolím kolem Silves, ty pomerančové sady, to je prostě nádhera. A čerstvě utržený pomeranč... 

Prošli i kousek levády a zastavili jsme v "šmakuládní" restauraci Rio de Mira. V předchozích letech jsme u ní už třikrát  parkovali, ale nejedli a počtvrté jsme zjistili, že jsme o nic nepřišli. Jídlo bylo mastné, ale výborné, zato prostor i obsluha hodně omšelá🙂. 

I jídelní okénko tentokrát obsahuje převážně "šmakulády". Portugalská kuchyně je sytá a vydatná a v hospůdkách pro místní obyvatele mají obvykle za pár euro výběr z Prato de dia, čili z jídel dne. A to jsou typická národní portugalská jídla, většinou z jednoho hrnce, šíleně tučná, s fazolemi, kapustou a spoustou tlustého masa nebo i s rybou, ale klidně přihodí i krvavou klobásu😀. Takže feijoada (fazole, obvykle s tím, co bylo po ruce) , cozido (dušené různé druhy tučných mas, klobás a kapusty) , cataplana (ryby nebo maso se zeleninou v jednom hrnci) nebo solená treska zapečená se smetanou či rýže smíchaná s kousky masa ala rizoto, iscas (játra dušená v cibuli) ... prostě "šmakulády", výborné chuťově, ale po pár dnech je toho nějak dost a vrací se chuť na pořádný steak. Ale pozor, ne na Bife a portuguesa, pod tímto názvem se v 90 % skrývá naše roštěná s vejcem🙂. 

Takže tentokrát všechno výborné, laciné, ale ne moc fotogenické. 

Ale na Praia da Rocha jsme si to vynahradili, dobrůtky a ještě na krásném místě. 

Ale ona svačinka pod starým platanem nebo pořádná zeleninová polévka v našem pojízdném domečku také nemá chybu. 

Počasí nám víceméně přálo. Mimo vnitrozemí jsme byli samozřejmě i u moře, kde jsme cestou od majáku Alfazina do Benagilu promokli až na kost. 

Tentokrát jsme se toulali po pobřeží mezi Armacao de Pera a Carvoeiro, kde jsou mezi městy ještě zelená místa bez zástavby. 

Poctivě jsme slezli na každou pláž a prozkoumali každou pěšinku. 

Via Algarviana je ale především vnitrozemská dálková trasa, kterou křižují a doplňují trasy kratší. Líbila se i našemu Bahňáskovi, silniční části si docela užil a my taky🙂. Větší část jsme ovšem prošli pěšky, zatím neco přes 100 kilometrů, ale ještě nekončíme...

Městečko Monchique jsme obešli kolem dokola. 

Dokonce jsme měli i soukromou prohlídku opuštěného kláštera nad městem. Starý kulhavý pán nás pozval dál do temné díry, zpočátku to trochu vypadalo, že tam spíš číhají loupežníci... 

Na nocovišti blízko Fonte Santa nám krásně svítilo sluníčko, nikde ani živáčka,  i koupel v říčce, kterou jsme předtím tolikrát brodili, byla. 

Zato na místě pod nejvyšší horou Serra de Monchique (Fóia, 902 m) nás zaskočilo množství aut a lidí a teprve skoro na vrcholu jsme pochopili, že je zde cíl etapy cyklistického závodu Volta de Algarve (náš Vacek byl šestnáctý). Byla tedy i "sportovní " vložka. 

Ale hory bez lidí a cyklistů jsou přece jen lepší. 

Obešli jsme kopec, cyklisti zmizeli a večer nás ještě v západu slunce přišlo dát dobrou noc stádo krav😀. 

Ještě zoufalá poznámka k signálu. Jedním slovem BÍDA! Na spoustě míst se tváří, jakože dobrý... že dokonce 5G... ale jen tváří... Ve skutečnosti nic... To už je lepší, když rovnou napíše "žádný signál", aspoň si člověk nedělá marné naděje, neztrácí čas honěním signálu a má klidný večer 🙂. 

A jaro už je opravdu tady, všechno kvete a voní, nejvíc mimózy a cisty.