Monchique



 Pod nejvyšší horou Monchique, Foíou, jsme nakonec strávili dvě noci a na závěr jsme nezapomněli zamávat cyklistovi na vrcholu, aby nám objednal lepší počasí, protože tady na kopci věčně sedí mrak🙂. 
Doprošli jsme si městečko Monchique, dokonce i s výborným obědem, divočákem s kaštany a jehněčím, a ještě lepším desertem tarte de alfarroba com limao (karobový koláč s citronem). A okolí jsme ještě důkladně prozkoumali... 







Objevili jsme spoustu "produktů" v různém stadiu zralosti (pomeranče, citrony, mučenky, rajčenky, kapustu, salát i cibulku, avokádo..) a dokonce i kvetoucí slunečnici! V únoru! 



Z Monchique jsme se přesunuli korkovým hájem a eukalyptovým lesem do Marmelete a okolí, které jsme také důkladně prozkoumali, kilometry pěkně nahoru, dolů... 






Lidí velmi málo, spousta opuštěných domů a hromady korku, vesnice Marmelete docela sešlá, ani jídlo se nepodařilo ulovit, ale domácí "šmakuláda" s výhledem na Fóiu neměla chybu. 



V neděli jsme z hor zamířili zase k moři, přidat nějaké kilometry po pobřeží. Nemohu napsat po rovině, protože po útesech a skalách z jedné pláže na druhou se to převýšení docela nasčítá. Tentokrát jsme zastavili u Praia do Molhe za Ferragudo a vyrazili směr Carvoeiro. 









A cestou jsme doplnili naši sbírku jarního kvítí🙂. 


Odpoledne jsme znovu skončili v Salemě. A zde také nejspíš po 130 pěších kilometrech zakončíme naše letošní putování po Via Algarviana a Algarve. 







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta k prameni Doura

Obrázek
Prázdniny končí, nastala doba cestovní.  Září je právě vhodná doba na uskutečnění Expedice Douro. Rádi bychom se prošli podél řeky Douro, pěkně od pramene v horách Španělska až k ústí v Portu v Portugalsku.  Nejdříve ovšem musíme dojet do Španělska... Vyrážíme v neděli, abychom Německo přejeli v klidu bez kamionů. Odpoledne jsme už ve Francii a ještě stíháme automobilové muzeum v Mylhúzách.  Na noc zastavujeme u Besanconu, kde už máme osvědčené nocoviště, a ještě stíháme večerní procházku. Ráno přejezd skoro přes půlku Francie, zvětší části mimo dálnice, využili jsme tak lásku naší navigace k všemožným indiánským zkratkám a prohlédli si francouzský venkov🙂.  K večeru jsme se zastavili v Sarlatu v Périgordu, středověkém městečku a historií datovanou již do 9. století, kdy zde byl postaven benediktinský klášter. Noc jsme strávili v klidu u řeky Dordogne.  Ráno jsem se zastavili v Cadouin u středověkého akvitánského kláštera z roku 1115. Klášter je ...
Další informace

Jižní ostrov

Obrázek
V neděli ráno vyrážíme brzy směr letiště.  Přelet na Jižní ostrov proběhl bez problémů, vzhledem ke krásnému počasí to byl přímo vyhlídkový let.  V Quenstovnu nás trochu zdrželo obstarání auta, které proti Severnímu ostrovu nebylo úplně nejlepší 🙂, ale odpoledne už jsme byli zase v přírodě.  Šli jsme kousek po Keplerově tracku kolem řeky Anduin (správně Waiau) a přes Mrtvé močály z Pána prstenů.  Došli jsme až ke Spirit Lake, kde bylo zrovna hejno divokých kachen.  Noc jsme strávili v Te Anau a ještě jsme stihli večerní procházku.  Další den jsme vyrazili k Milford Soundu. Už sama cesta Národním parkem Fiorland byla úžasná.  Jednosměrným tunelem Homer, ve kterém řídí provoz nejvýše položené semafory na světě, jsme nakonec dorazili do Milford Soundu.  Odpoledne jsme ještě vystoupali na Key Summit a vyhlídku na jezero Marian.  Na noc jsem se vrátili do Te Anau a další den pokračovali  směr Jižní Alpy (nebo také Mlžné hory).  Cestou j...
Další informace

K protinožcům

Obrázek
 V naší domácí sbírce již dlouho zahálí průvodce Nový Zéland , o kterém už pár let uvažujeme. Pěkně na 2 měsíce s obytňákem , dokonce jsme si i pohrávali s myšlenkou, že místo pronájmu auta si tam necháme lodí poslat našeho Bahňáska . Ale stále nějak není kdy a tak jsme prozatím ve středu vyrazili s cestovkou na krátkou exkurzi. Na letiště všichni dorazili včas, je nás naštěstí pár a skupinka je docela různorodá, tak uvidíme jak to bude šlapat. Po desáté hodině večer jsme odletěli z Prahy s asi půlhodinovým zpožděním. V letadle jsme byli jak sardinky, nikde volné místečko a sedačky jak pro trpaslíky.  Spolucestující do uličky sedla a usnula, ani jídlo jí nevzbudilo, takže o nějakém procházení po letadle jsme si mohli jen nechat zdát. Letíme víc jak 6 hodin do Dubaje , odkud jsme si připláceli lepší sedačky, tak hlavně aby to vyšlo, protože z Dubaje do Aucklandu je to ještě přes 16 hodin letu! Celý čtvrtek 13.11. tedy strávíme na cestě... Sedačky byly opravdu lepší, u nouz...
Další informace