Mezi mořem a vnitrozemím

Pondělní ráno bylo uplakané a předpověď počasí byla hodně větrná. Co tedy u moře, když se neda jít nikam? Naštěstí potřebujeme doplnit zásoby, takže volba je jasná. Hurá do vnitrozemí! 

Za deště jsme si nejdříve prohlédli městečko Odemira. 

Pršelo jen se lilo, ale přesto jsme aspoň vyšplhali k městské knihovně, postavené nad městem na základech starého hradu, odkud je výhled na celé město. 

Pak už byl na řadě nákup a Parque das águas v Boavista dos Pinheiros, kde jsme si mysleli, že dočerpáme i vodu do auta. 

Povedl se ale jen nákup i když vody bylo po dešti všude dost🙂. 

Naším cílem byla Baragem Santa Clara, jedna z největších vodních nádrží v Evropě a v době stavby největší hliněná přehrada v Portugalsku. 

Počasí se zatím umoudřilo a než jsme se naobědvali, oschly nám trochu i mokré boty a my mohli vyrazit na průzkum.  

Nejprve kousek kolem přehrady a pak eukalyptovým lesem s úžasnými výhledy až do vesničky Santa Clara. 

Na zpáteční cestě podle řeky Mira jsme ještě potkali Ponte de D. Maria, nad kterým se už pomalu chýlilo slunce k západu. 

Zpět k přehradě jsme došli znovu s prvními kapkami deště už skoro za tmy. 

Zůstali jsme na místě do rána, užívali si ticho bez větru a vlnobití a dopoledne znovu vyrazili zpátky k moři. 

Zakotvili jsme v Zambujeira do Mar, tam kde jsme předevčírem skončili, a pokračovali po Rota Vicentina dál. 

Jedna pláž střídala druhou, co fotit dříve? Praia de Amália jsme ale nemohli vynechat. Nejen kvůli krásnému vodopádu, ale také proto, že se jmenuje podle nejslavnější portugalské zpěvačky fado Amalie Rodrigues, 

https://music.youtube.com/watch?v=H4Vwk0-R5eY&feature=shared

 která nad ní měla svůj zamilovaný dům. 

Cestu jsme zakončili v Azenha do Mar dalším hodně pozdním obědem, znovu na portugalský způsob, to znamená, že to bylo výborné a nemohli jsme se odvalit od stolu. Ale protože jsme u moře, i feiojadu (typický portugalský pokrm s fazolemi) tu místo tlustého vepřového dělají s krevetami, žralokem a sépií🙂

Uber tentokrát přijel, takže zpět k autu jsme jeli jako páni a ještě stačili procházku na západ slunce. 

Se sluníčkem zapadlo i naše spací štěstí. Večer jsme museli odjet z parkoviště pryč do noci... A tak jsme nakonec skončili před restaurací, kde jsme se tak krásně najedli a doufáme, že tady vydržíme do rána 🙂.