Kostarické loučení

10. a 11. den: čtvrtek 12. a pátek 13.12. 

Hlavním programem závěru našeho pobytu v Kostarice byl další důkladný průzkum okolí. Tedy alespoň pro nás 😀. Hlučný hotelový bazén, koupání v příboji, ani polehávání na lehátkách není nic pro nás. A tak znovu hurá za zvířátky.

Za zvířátky se sice nemusí nikam daleko, jsou tu opravdu všude, i v restauraci 😀.

Ale v přírodě je to přece jen lepší...

A kde to vlastně jsme?

Costa Rica, Kostarika, čili bohaté pobřeží, je tak trochu zapomenutá zem. V Evropě o ní nikdo moc neví, možná ani v Americe. Obyvatelé jsou opravdu převážně běloši mluvící španělsky a také velmi dobře anglicky. Mimo krásné přírody tu vlastně nic není, tak se sem nikdy nikdo nehrnul a oni si tu spokojeně žijí bez armády, zato s povinnou volební účastí, takže koho si zvolí, toho mají. Pro nás je tu docela draho, ale mají tu všechno a moc toho vlastně nepotřebují, celý rok je teplo a jídla dost (v počtu "velmi dobře živených" lidí zatím Kostarika vyhrává na celé čáře 😀).

Na život je tu na nás ale příliš horko... 

Viděli jsme pouze něco z vnitrozemí a část pobřeží Pacifiku. Příroda divoká, moře také. Vlny skoro všude, převaluje se v nich tmavý písek a na břehu spousta vyplaveného dřeva (bohužel často nejen dřeva...). Krásné procházky po pláži, ale pozor na příliv, to se stává, že pláž úplně zmizí a do džungle nebo mezi mangrovy se jít bez cesty nedá 😀.

Protože silnice jsou tu většinou úzké, rychlost omezená a zácpy ohromné, celý poslední den jsme strávili v podstatě na cestě. 

Naštěstí součástí cesty byl i přejezd trajektem z poloostrova Nicoya do Puntarenas.

Cestou z Puntarenas na letiště u San José bylo i pár zastávek a také pořádná dopravní zácpa.

V půl šesté jsme byli na letišti a vzhledem k pomalosti letištního personálu byly tři hodiny před odletem tak akorát. 

Po 10 hodinách letu jsme přistáli v Amsterodamu, ospalí jako štěňata, za sebou probdělou noc, několik filmů a výbornou večeři a snídani. Musím říct, že i když cesta byla dlouhá, jak Holanďané teď, tak Francouzi při cestě tam, se o nás dobře postarali.

Nad mraky nás vítalo sluníčko, ale dole bylo zamračeno a po dvou hodinách jsme z Amsterodamu odlétali za studeného deště. 

Na Go parkingu se na nás už těší Bahňásek a večer jsme doma!!!