Riga, Rundale Pils a Kaunas

Míříme domů, jak ti tažní ptáci, přímo na jih🙂. 

Proto jsme se museli před Rigou rozloučit i s mořem... Ovšem Rigu jsme si nemohli nechat ujít. 






Hlavní město Lotyšska má přes 600 000 obyvatel a staré město je také památkou UNESCO. Secese a jeden kostel vedle druhého🙂.. A taky spousta parků. 







Oběd jsme zase díky parkování nestihli, ale vynahradili jsme si to cestou dále. A sotva jsme se odvalili od stolu za ceny více než příjemné 🙂. 




Vpodvečer jsme ještě za sluníčka stihli navštívit zámek Rundale Pils, kde nás uchvátila stále ještě kvetoucí růžová zahrada. 








Zámek sám je monumentální, ale v této době pustý, mimo paní v pokladně zahrady a zahradníků jsme neviděli živou duši. Takže vlastně také naplnění našeho hesla - nikdo tu není, proto jsme tu my😁.

Místo na noc bylo zase u vody, pěkně u rybníka, ale bylo už docela šero a prudce se ochladilo, tak jsme rovnou zalezli do teplíčka našeho "domečku" a ráno rovnou vyrazili dál. 

Čekala nás Litva a Kaunas (česky Kovno). 

Od Kaunasu jsme nic zvláštního nečekali, byl prostě při cestě. O to příjemněji nás překvapil.



Hrad, kostely a množství pěších zón s víc jak 1,5 km dlouhým bulvárem Laisvés Aléja. A také soubor modernistických staveb ze 20.
a 30. let minulého století, který je památkou UNESCO. 








V Kaunasu jsme také ulovili nejlepší oběd za celou naši cestu, kachnička ani třešňový dortík neměly chybu. Prostě to nejlepší na konec.



Posilněni jsme vyrazili po úplně nových dálnicích, které tak zmátly naši navigaci, že jsme ji museli úplně vypnout. A nejenže byly dálnice zcela nové, tam kde občas kousek chyběl, se stroje a lidé hemžili jak mravenečkové a stavba rostla přímo před očima. Ani jsme se nenadáli a byli jsme v Polsku.

Krásné nové dálnice, tentokrát už dostavěné, nás před soumrakem dovedli téměř k Varšavě.

Ale ještě jsme stačili aspoň západ slunce nad řekou 🙂.




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace