Finské ticho

Tak a jsme zase doma🙂. Polsko jsme nakonec profrčeli po dálnici bez zastávek, protože pršelo, jen se lilo a déšť měl pokračovat i nejméně další dva dny. Polsko jsme tedy viděli jen z dálnice, ale ty jim můžeme opravdu závidět. Celé je křížem krážem protkáno krásnými novými dálnicemi, po kterých ho projedete raz dva. A potom si v Čechách můžete ještě trochu pobloudit, tak jako my, když s námi navigace potmě a v dešti hrála v lesích Krkonoš bojovku😁. 

https://mapy.cz/s/ramuvogohe

Cestu Pobaltím jsme, vzhledem k současné situaci, neměli v plánu, ale nelitujeme. Do Finska je to cesta rozhodně lepší, kratší, rychlejší a cena trajektu z Tallinu do Helsinek není vyšší než mýtné za mosty do Švédska. Je zde i o něco levněji, Estonsko je sice trochu dražší, ale čím blíže k nám, tím se ceny přibližují našim. 

Protože návrat tudy nebyl v plánu, jeli jsme bez průvodce, jen podle mapy Evropy (no a samozřejmě mapy.cz nezahálely😁). Všechny tři země jsme tedy navštívili jen letmo, ale příjemně nás překvapily. Příroda je asi nejhezčí v Estonsku, kde je ještě dost lesů, Lotyšsko a Litva jsou už více zemědělské, ale moře je krásné všude. Trochu jsme měli problém s rozlišením označení aut LT a LV. LV je, pro nás nelogicky, Lotyšsko = Latvia. Lithuania je Litva, tedy LT. 

Obyvatelé Pobaltí se ovšem od Finů dost liší. 

Finové jsou tiší, rezervovaní, udržují si odstup a respektují soukromí. Fin se přímo na tebe nepodívá, když může, vyhne se ti, potkáš-li ho, do poslední chvíle ho neslyšíš. Nikdo nezírá, nerámusí, dokonce ani nahlas nemluví. V Pobaltí to už bohužel neplatí, je tu dost zamračených hlučných lidí, chovajících se, jako by byli pány světa. 

Další nápadný rozdíl oproti Finsku je ve velikosti aut. Ve Finsku jezdí auta praktická, určená do terénu a do lesa a zdá se, že na silnicích převažují naše škodovky🙂. To v Pobaltí asi všichni soutěží, kdo má větší fáro... A ještě jeden zvláštní pobaltský zvyk: vysedávání v nastartovaných autech, klidně hodinu i víc sedí v zaparkovaném autě, ale motor nevypnou... 

A co zbývá? Jaká byla naše cesta za Polární kruh? 

Začnu trochou čísel :

Na cestě jsme strávili 44 dní. 

Celkem jsme ujeli  9 520 kilometrů, z toho přímo ve Finsku 5 220. Průměrná spotřeba nafty kolem 7 litrů na 100 kilometrů. Bahňásek šlapal jako hodinky. 

I my jsme šlapali, pěšky jsme nachodili přes 220 kilometrů. 

Rozdělali jsme 25 ohníčků, 19 ve finských ohništích, 6 v našem grilu. 

A samozřejmě jsme obdivovali finské turistické zázemí. Tady můžete putovat divočinou dny a týdny od ohniště s roštem zásobeného dřevem, se suchým záchodem a často i s přístřeškem na spaní, k dalšímu ohništi... A putuje se, často jsme našli ohniště ještě teplá, mnoho jsme jich viděli i obsazených a jídlo vonělo kolem (trochu mi to připomnělo portugalskou posedlost grilováním). 

Hladem tu člověk rozhodně netrpí (a tím tentokrát nemyslím plné lesy sobů, brusinek, borůvek, raušinek, šichy a hub). Obchody jsou všude dobře zásobené a jsou i tam, kde se zdá, že ani nikdo nežije. Všude místní Café s obědovým bufetem alespoň s polévkou (nejčastěji sobí nebo z lososa) a salátem, někde dokonce i s pořádným obědem včetně dezertu . Vždy s vodou, občas s domácím pivem a vždy s kávou (jako "z termosky", jinou nemívají ani v restauraci), mlékem, to vše za slušnou cenu. V klasické restauraci už je poněkud dráže, ale vodu mají všude zdarma a mléko za pakatel. Možná se z vás ale stane abstinent, protože ceny alkoholu jsou opravdu vysoké (v restauraci pivo kolem 8, sklenička vína za 10 euro) a prodávají ho pouze ve speciálních prodejnách Alko. V obchodě mají jen pivo (kolem 5 euro) a nápoje do 8 % alkoholu (8 % víno za 13 euro bylo sice pitelné, ale víno to moc nebylo 🙂). 

A nevím, zda tímhle raději nemám končit. Finsko je země nádherná, tichá a poklidná, pro nás tajemná a vlastně neznámá a zatím bez zahraničních turistů. Ne jako už plné Norsko... A bylo by dobře, kdyby to tak zůstalo. 

Finští turisté jsou ovšem jiná kategorie, ti tu jsou všude. Za polárním kruhem jsme potkávali spoustu obytňáků, ale téměř samé Finy! Na jednom nocovišti se nám svěřil Fin Juha (ani ten by se s námi sám nedal do řeči, ale chtěl zůstat a přitom nás nerušit, takže se v podstatě byl dovolit, jestli může být s námi na místě velikosti půlky fotbalového hřiště, to se může stát jen ve Finsku 😁), že v kempu bylo plno, protože všichni Finové jedou teď do Laponska! Ale zatím naštěstí jen Finové a těch zas není tolik (v tak rozlehlých lesích se těch 5 a půl milionu snadno ztratí ). 

Ovšem asi to není země pro každého. Je klidná, zadumaná, celé dny nemusíte potkat člověka, a když ho přece jen potkáte, mluvit s ním nemusíte 🙂. A místo dramatičnosti vysokých hor a fjordů nabízí ticho a melancholii hlubokých lesů a průzračných jezer se stále ještě pitnou vodou... 

Dlouho jsem přemýšlela, kterou jednu z mnoha nádherných fotek přidat, ale nakonec jsem vybrala. 

Finské ticho...