Porvoo a Helsinky

O naší další cestě tak trochu rozhodlo počasí. Následující tři dny měly propršet - a to docela výrazně. A protože tady zatím "Norům" předpověď vychází téměř přesně, rozhodli jsme se zamířit rovnou na jih směr Helsinky. 
Celé dopoledne opravdu s různou intenzitou propršelo, ale odpoledne, když jsme dorazili do Porvoo, které je jedním ze šesti středověkých finských měst, pršet přestalo. Porvoo bylo založeno roku 1346, nejstarší části katedrály jsou datovány dokonce ke 13. století. Roku 1809 zde byl ustanoven Finský sněm, kde car Alexandr I. potvrdil novou finskou ústavu a postavení Finska v ruské říši jako autonomního velkovévodství. 



Staré Porvoo je navrženo mezi památky UNESCO. 





Katedrála vypadá hodně jinak, než co si pod tímto slovem představíme a město s barevnými dřevěnými domečky má úžasnou atmosféru. 




Léto se s námi opravdu krásně rozloučilo🙂. 



A to nejen v Porvoo, ale i na dalším nocovišti na ostrově Emasalo, kde jsme se mohli krásně rozloučit i s Finským mořem. A taky si s neuvěřitelným výhledem uvařit na ohni poslední finskou večeři, lišky na másle. 


V noci sice zase pršelo, ale dopoledne se přece jen udělalo okénko se sluníčkem a tak jsme se alespoň mohli ještě pokochat divokým mořským pobřežím. 



A pak hurá do Helsinek! 


Helsinky nás velmi mile překvapily svojí krásou a pohodou. 
Zaparkovali jsme přímo u moře kousek od přístavu trajektů (podařilo se nám dokonce najít parkoviště na 10 hodin zdarma, tam by se dalo i nocovat), do centra co by kamenem dohodil. 
Vyrazili jsme tedy do "velkoměsta" (samotné Helsinky mají asi 650 000 obyvatel, ale spolu se sousedními městy tvoří tzv. Velké Helsinky s 1 495 000 obyvatel, což je přibližně čtvrtina celého Finska!)



Uspenská katedrála byla pro nás také zcela odlišná, pravoslavné kostely jsou přece jen dost jiné. 
Zpočátku ještě sem tam vykouklo sluníčko, ale temná obloha dávala tušit, že déšť je na spadnutí. 





Naštěstí se nám povedlo právě včas nastoupit na okružní plavbu. Helsinky nejsou totiž jen na pevnině, ale patří k nim i spousta ostrovů. 



Několik přeháněk jsme úspěšně přečkali na lodi a další ve staré tržnici, kde se nám podařilo ulovit i oběd. 


Pak jsme se ale museli vzdát a otočit se na cestu zpět k autu. Ani zastávka v kavárně nás před lijákem nezachránila. 


Už jen lilo a lilo... až do tmy, kdy jsme najeli na trajekt a hurá... Hádejte kam? 


Do Tallinu! 
A zítra začíná naše pobaltské dobrodružství 🙂.

Tady je poslední část naší finské cesty:
https://mapy.cz/s/pohugepapu





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace