Estonsko a Hledači jantaru

Plavbu trajektem jsme zdárně přežili. Nocoviště jsme měli vyhlédnuté jen pár set metrů vedle přístavu, ovšem najít o půlnoci opuštěné  místo na spaní nebylo úplně jednoduché. Naštěstí jsme nezapadl do žádné louže, ani neskončili v moři. Naopak, skončili jsme celkem dobře, z jedné strany kotvila Aida, ohromný lodní kolos, z druhé svítila (a bohužel taky rámusila) přímořská diskotéka. 


Ranní pohled z okna ale všechny noční nejistoty zahnal. 


Bohužel nezahnal déšť, který střídavě bubnoval a bušil do střechy. A nezahnal ani koupající!!! se a procházející se Estonce. Takže jsme raději zvedli kotvy a jeli hledat parkoviště, že kterého bychom mohli vyrazit na prohlídku Tallinnu. To se ovšem ukázalo docela jako problém. Lilo jako z konve, všechna parkoviště placená, ale parkovací automaty nikde. Když už jsme to téměř vzdali, podařilo se nám konečně zaparkovat i najít, kde se platí. 






Bohužel 6 euro, co jsme měli v mincích, na moc dlouho nestačilo, i když jsme oželeli oběd, Tallin by si zasloužil celý den.... 
Má sice jen něco přes 400 000 obyvatel, ale historické centrum je na seznamu UNESCO a má příjemnou atmosféru. 



Sotva jsme znovu sedli do auta, spustil se další liják, restaurace cestou zavřené, takže jsme nakonec skončili u domácích fazolí u pevnosti Varbola. A zjistili jsme, že pevnost Varbola byla největší kruhová opevněná pevnost a obchodní centrum postavené v Estonsku v 10. – 12. století. 





Moc z ní nezbylo, ale procházka, na chvíli dokonce bez deště, byla pěkná. 
Dál jsme měli namířeno k moři, ale i když jsme u něj spali, ani jsme ho až do rána nezahlédli. Lilo a lilo a lilo... 
Zato ráno nás u ptačí pozorovatelny probudilo krásné sluníčko. 


Bohužel byl právě příliv a cesta k moři zaplavená, tak nezbývalo, než popojet zase dál. 



U další ptačí pozorovatelny jsme se ale konečně dostali k moři 🙂. 



A začali hledat. Co? No přece jantar🙂. Na téhle, ani na další zastávce nic, jen déšť a mrholení. 



A taky krásný les plný hub a dokonce i pár brusinek bylo (a taky pár krup🙂). 
Estonsko je země maličká, má jen kolem 
1 400 000 obyvatel, takže jsme nepozorovaně přejeli hranice Estonska s Lotyšskem, které je jen o málo větší (asi 1 800 000) a konečně jsme ulovili pořádný oběd, kamčatského kraba a pořádný steak. 



Jen maličkou chybičku to mělo, restaurace měla jen venkovní posezení... ještě že měli aspoň deky😁


Ani další zastávka, zase částečně za deště, nepřinesla žádný jantarový nález. 




Přesto jsme se nevzdávali a znovu zastavili na dalším parkovišti přímo u moře.


A zase pršelo, tentokrát ale i se sluníčkem. 




Nakonec se i počasí umoudřilo a i pár kamínků, které by mohly být možná jantar, jsme našli. 



A rovnou jsme tu i zůstali 🌞.

https://mapy.cz/s/deteharafe

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace