Jaro v zimě

 Po více jak týdnu se konečně dostávám ke shrnutí celé naší předchozí cesty. Nejdřív jsme se museli aklimatizovat, vrátili jsme se zrovna do zimy, takže nám bylo pořád chladno. A taky se nám hned nic nechtělo, bylo třeba chvíli jen tak odpočívat a nic nedělat. Ovšem zahrada nám dlouho odpočívat nedala a počasí se také vylepšilo, takže teď už jsou jarní práce v plném proudu. A já se konečně donutila pustit počítač, protože dva měsíce psaní na mobilu mi už opravdu stačily. Všema deseti na klávesnici je to přece jen o poznání rychlejší😃.

Na cestě jsme byli dva měsíce, navštívili jeden ostrov a 5 států (Německo nepočítám, to vždycky jen profrčíme, ale jednou, až se nám nebude chtít nikam daleko, bude jen Německo, opravdu...) a ujeli téměř 9000 kilometrů. A taky si užili dva měsíce jara a sluníčka navíc, což je k nezaplacení. 

Začátek byl tentokrát opravdu náročný. Hned první večer, po přejezdu Německa, jsme na dálnici píchli a tak tak zastavili za nejbližší mýtnou bránou, nervy strašný, zda dojedeme. Vyměnit kolo potom už byl koncert, máme to přece jen nacvičené. Servis jsme našli bez problémů a gumu nám tam dokázali spravit! Ale Francie je pro nás asi prokletá. Díky demonstrujícím zemědělcům a zavřeným dálnicím jsme sice poznali docela důvěrně ty nejužší a nejzapadlejší silničky i městské pěší zóny, ale místo dvou dnů nám přejezd trval dny čtyři. Ale zase jsme díky tomu vyposlechli celé Stevensovnovo vyprávění o Putování s oslicí do hor😀.

Španělsko už bylo v pohodě a tentokrát se nám tam docela zalíbilo. Začalo to už pohořím Garaff u Barcelony, kde jsme čekali na trajekt na Mallorcu. 

Jet vlastním autem trajektem na Mallorcu je vlastně jednoduché... když víš jak. Bahňásek si to určitě užíval. Pro naše Marco Polo jsme zvolili noční jízdu se společností Trasmed. A i když jsme si nakonec koupili lístky na večer už ráno přes internet, museli jsme stejně jako všichni na check-in do jejich kanceláře - před kterou je ovšem místo na zaparkování maximálně pro 3 auta. Nakonec jsme to tedy vyřešili stejně jako ostatní zastavením přímo u chodníku na hlavní třídě (v té řadě aut by si policisté fakt vydělali). Nalodili jsme se ale v pohodě, a kajuta byla třeba, rozhodně doporučuji, spánek na rozjuchané lodi by za nic nestál. 

Zpátky jsme si pro časově kratší cestu vybrali trajekt Balearie z Alcúdie. Zde sice měli velké parkoviště, takže jsme nemuseli stát na ulici jako v Barceloně, ale ten proces naloďování byl opravdu šílený (viz. Mallorca). Nikdy více!!!

První dojem z Mallorky nebyl sice úplně nejlepší, po vylodění samé hotely a turistické resorty, ale rychle se vylepšil. Stačilo popojet mimo turistická centra. Mallorca mimo sezónu opravdu stojí za to. Malé zátoky s průzračnou vodou, kam můžeš dojít jen pěšky, hory, zelená kvetoucí příroda ... víc lidí jen o víkendu, kdy vyrážejí na výlet Španělé. V létě to ovšem musí být peklo... V zimě ale není v Evropě zrovna mnoho míst, kde je teplo a tak se možná třeba ještě někdy na stará kolena  vrátíme😀.

Jak jsem psala, Španělsko nás tentokrát oslovilo více než kdy dříve a určitě se tam ještě speciálně vydáme (už se rýsují další nápady😀). Nejvíc se nám líbilo koňácké městečko El Rocio, jehož návštěva byla opravdu nevšedním zážitkem a potvrdila, že Španělé opravdu ještě mají koně za normální dopravní prostředek (nejen v El Rocío, ale napříč Španělskem jsme na vlastní oči viděli jezdce na koních!). Krásné bylo i třešňové údolí Jerte, malé historické španělské vesničky i přejezd řeky Douro, který mi hned vnukl nápad na další cestu. Jinak je ovšem Španělsko ohromná a rozlehlá země, kde jsou samozřejmě i místa fádní a obyčejná jako všude. A rozhodně to není země bohatá. Všichni lidé by měli povinně vyjet aspoň na půl roku do světa, ale mimo velká města a turistické resorty, mimo letiště, hotely a  dálnice. Teprve v malých vesničkách a po úzkých silničkách nebo polních cestách člověk pozná, jak lidé ve skutečnosti žijí. A zjistí, že my si vlastně nemáme na co stěžovat a máme se doma ve skutečnosti dobře! Těch rozpadlých domů, továrniček, obchodů, opuštěných usedlostí... a naopak domů, kde by u nás nebydlel snad ani bezdomovec a tam spokojeně žijí celé rodiny... Prostě jim to stačí. Ostatně je to vidět dokonce i na silnicích, samé dacie (opravdu tu jezdí jedna za druhou) a malá úplně obyčejná levná autíčka... To ale platí nejen pro Španělsko, ale i pro Portugalsko a Francii!!! Opravdu se máme dobře a měli bychom si toho vážit a ne se mračit a stěžovat si.

Co se týká cen, je u nás už tak draho, že když se trochu vybírá a přemýšlí, nechá se spousta potravin a dalších věcí  v cizině pořídit za stejné peníze nebo i levněji. 

Portugalsko  jako pokaždé stálo za to. Tentokrát jsme sice většinu času strávili na Algarve, což není destinace úplně podle našeho gusta, ale je tam v zimě nejtepleji. Proto je tam také nejvíce lidí a bohužel i draho. Moře a pláže jsou ovšem úžasné, jen je tam také hodně zastavěno a zalidněno. Domy, hotely a resorty kam se podíváš. Naštěstí i tam se najdou opuštěné pláže a čím dál na západ, tím i zástavba řídne...  ve vnitrozemí už je naprostý klid😀. Absolutní klid je pak v Alentejo, jen korkové duby, vinice a čápi. Jezerní krajina kolem Monsaraz nás doslova nadchla, stejně jako akvadukt v Elvas či vesnička Marvao.

Zastávka v Andoře byla krátká, zajímavá, už víme, co si pod tím jménem představit, ale znovu tam nemusíme. To do Švýcarska, kam jsme si museli kvůli jedné noci koupit roční dálniční známku, se určitě ještě brzy podíváme😀.