Andorra

Na závěr našeho jarního putování jsme se  ještě chtěli podívat do Andorry (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Andorra). 
Měla jsem trochu obavy, protože jedeme jen s občankou, pas zůstal doma, a do Andorry mají mít Češi pas, ale nikdo nás nekontroloval. Vjíždíme tedy do Andorry a nic moc, samé činžáky, obchodní centra, domy, domy... Téměř zakrývají výhled na vysoké štíty hor kolem. 

Tohle je něco jako propagační fotka hlavního města Andorrského knížectví, člověk si řekne, nádhera... Bohužel realita je spíše taková:



Spousta aut, provoz jako hrom, hluk a rámus, vysoké činžáky a moderní stavby a mraky obchodů. Miniaturní historická část je skrytá za novým kongresovým centrem... 






Dlouho jsme se tedy nezdrželi a doufali, že dál od města najdeme aspoň kousek přírody. 







Hory jsou tu opravdu úžasné, ale je to vlastně jedno obrovské lyžařské středisko, a my nejsme lyžaři... Nikde se tu nedá moc zastavit a na lezení po horách ve sněhu nejsme vybavení. Navíc je nezastavěná část Andorry opravdu maličká.


Přes sedlo Port d'Envalira ve výšce 2408 metrů nad mořem jsme odpoledne pokračovali do Francie.  







Pozdní oběd byl nakonec až ve Francii, v městečku Ax-Les-Thermes. Ovšem Francouzi jsou, co se týká času oběda příliš upjatí, takže odpoledne už mají všude zavřeno. Ale o hladu jsme nebyli 🙂. 


A městečko bylo také pěkné. 



A potom frrr po dálnici... Chtěli jsme jet přes Toulouse vnitrozemím, ale nakonec nás vypekla navigace. Na okraji Toulouse přepočítala trasu a otočila nás z jedné mýtné brány do druhé zpátky k moři, směr Montpelier. Takže jsme nakonec na noc skončili na rozloučenou ještě u moře, kousek od Sete. 



https://mapy.cz/s/gecahebono



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace