Tavira a okolí

Východ slunce byl v přímém přenosu rovnou z "domečku" a po snídani jsme vyrazili za roh, do Taviry. 









Byli jsme zde již před pár lety a možná o to víc si to užili. Tentokrát včetně nakupování, v lednu doma mne opravdu nenapadlo, že budu potřebovat sandály a letní šaty 😁. 

Přes Santa Luzii jsme dojeli do Pedras d'el Rei, odkud jsme se pěšky po mostě a podél kolejí turistického vláčku vypravili na ostrov Ilha da Tavira. Jak jsem posléze zjistila, je to jediná možnost vlastní nohou, všechny ostatní jsou přívozem. 




Moře a pláž byla tak úžasná, vlny snesitelné, že jsme neodolali a nezůstaly mokré jen nohy, ale byla i opravdová koupačka 😁. 

Pak jsme ještě chvíli kroužili po pobřeží a hledali pěkné místečko. 



Nakonec jsme ale skončili ve vnitrozemí u potůčku uprostřed lesa. Čistá voda, nikde nikdo, klid a měsíc skoro v úplňku. A žádný signál... 


https://mapy.cz?q=37.18214202744185%2C-7.907568486527054

A ráno zase sluníčko🙂.

Protože v lese je taky krásně a stojíme přímo na turistické značce, je jasné, že vyrážíme na průzkum širokého okolí.



Všude kolem voní eukalypty, levandule a kaliny, ty jsou tu úplně všude.





Procházíme jen jedinou vesnicí, Cova do Mudo, ale tou spíše probíháme, protože je plná štěkajících psů a zdaleka ne všichni jsou uvázáni za plotem.





Cestou nepotkáme ani živáčka, ale ve východišti značených cest (znovu chválím portugalské značkaře) u Fonte Ferrera dokonce ulovíme i lehký oběd.


Během jídla se trochu ochladilo, takže horký čaj po návratu tentokrát přišel vhod. A odpolední siesta plynule přešla do večerní 🙂. Stále bez signálu... 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace