Parc del Garraf a dobytí Mallorky

Konečně na jihu!! 

Ráno jsme sice museli znovu rezervovat trajekt, ale konečně se povedlo! Do večera máme tedy čas na pořádný výšlap v Parc del Garraf. Sluníčko, teplíčko, krátké rukávy a nahé nohy🙂. Prostě JIH! 




I první květy jsme viděli. 

Koulenka

Mandloň

Cestou v pustině nás dokonce překvapil buddhistický klášter! 






Musím přiznat, že po čtyřech dnech v autě a Vánočním odpočinku byla tahle procházka tak akorát 🙂. A relax po ní zasloužený! 

https://mapy.cz/s/lafaveraco

Se setměním jsme vyrazili do Barcelony na trajekt. Naštěstí už jsme věděli kam, takže i když check - in nešel elektronicky, jen na přepážce, zvládli jsme to (i když zaparkovat nebylo kde, museli jsme jako většina riskovat stání na silnici) a našli i tu správnou bránu 🙂. 

Trajekt ohromný, nakonec jsme stáli nahoře na otevřené palubě. 

A před spaním ještě pozorovat dění v přístavu. 



V půl šesté ráno nás lodní rozhlas vyhnal z kabiny rovnou do auta a v po šesté v pondělí ráno Bahňáskova kolečka konečně spočinula na Mallorce 🙂. 
Tma jak v pytli, takže jsme se jeli nejdříve dospat na vytipované místo. K našemu velkému překvapení byla cesta k parkovišti označenému na mapě přehražená plotem a bránou vojenského objektu (parkoviště tam za vojáky fakt bylo, ale dostat se tam šlo jen pěšky po pláži...). Zaparkovali jsme tedy před vojáky a po rozednění (to je tu až po osmé hodině) se nasnidali, prohlédli si, kde vlastně jsme a vyrazili na průzkum Mallorky. 

Nejdříve jsme si chtěli prohlédnout pobřeží a vytipovaná místa k odpočinku, ale to se ne úplně podařilo. Okolo hlavního města Palma je pobřeží všude zastavěné, samý obrovský hotel...

Nakonec jsme skončili v lese za Cala Fornes, kde byl nádherný klid, jen ptáci zpívali. Předtím jsme stačili i nakoupit v Mercadoně (supermarket podobný našemu oblíbenému portugalskému Pingo Doce), kde jsme docela s údivem zírali na ceny často lacinější než u nás. Počasí se od rána krásně vybralo, sluníčko, tričko a byl konečně čas na výšlap po pobřeží. 







Vřesovec 

Nahoru dolů, pořádně jsme se zapotili a pak už jen najít místo na spaní a relax. 


Ten pravý průzkum začne až zitra 🙂. 

https://mapy.cz/s/catorozagu


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace