Azorské ostrovy

Čtyřtýdení fáze cestovní skončila, začíná fáze hodnotící. Prvním bodem této fáze je napsat závěr a hodnocení (a doma samozřejmě deník, fotky...).

Na cestě jsme poznali hodně milých lidí a získali pár nových přátel. 

Navštívili jsme celkem 6 ostrovů, 5 teď najednou - Terceiru, Pico, Faial, Sao Jorge a Flores - a v lednu ještě Sao Miguel. Některé jsme poznali jen zběžně, jiné víc než bychom chtěli 😁, zbývají nám jen tři nejmenší. 

Už před odletem bylo jasné, že naše cesta tentokrát nebude jednoduchá, protože obsahovala příliš mnoho přesunů z místa na místo. 

Letenky i trajekty jsme měli koupené předem, více se nám osvědčily ty, které byly koupené rovnou od dané společnosti a ne od zprostředkovatele. Změny na místě pak byly mnohem jednodušší. V mimosezóně nevidím problém ani v tom, kupovat vše přímo na místě před odjezdem či odletem, ovšem je třeba počítat s tím, že ne každý den vše pluje, létá a jezdí... Všude jsme se nakonec dostali, ale ne v tu dobu, co jsme měli. Azory jsou  vyhlášené proměnlivým počasím, a to ovlivňuje veškerou dopravu. Nejvíce v zimě 😁. 

Počasí bylo tak půl na půl, pár dní kompletně propršelo a profoukalo, ale bylo i dost skoro letních dnů. A rozhodně nebyla zima, a to ani večer! V noci bylo většinou stejně jako ve dne, to znamená kolem 18 stupňů. Všude jsme s sebou nosili náhradní oblečení, ale kompletně jsme promokli pouze jednou, jinak stačila bunda či pláštěnka (když zrovna nefoukalo, byl dobrý i deštník). 

Celý měsíc jsme jako obvykle zvládli s příručním zavazadlem. Bydlíme většinou v soukromí, ubytování bývá dost často i s pračkou, takže opravdu stačí batůžek. Při přesunech je to nejjednodušší, nejsou žádné kufry na tahání a hlídání. Ubytování rezervujeme přes Booking.com, je to jednoduché, jasné a spolehlivé, dokonce i na poslední chvíli. A vzhledem k četnosti našich rezervací i lacinější🙂. 

První místo mezi Azorskými ostrovy u nás získal Flores (i přes to, jak nás tam trápilo počasí). Úžasná příroda, zeleno, jeden vodopád vedle druhého a nikde nikdo... 

I ostrovy Sao Jorge, Pico a Faial jsou všechny krásně zelené, docela řídce obydlené a určitě stojí za to! 

Z Terceiry, která je přece jen hustěji osídlená, jsme viděli jen hlavní město Angra do Heroísmo, půvabné malé městečko, které je i památkou UNESCO. A pak ještě městečko Praia da Vitória. Z ostrova a přírody jsme bohužel neviděli nic, zato cítili... krávy 🙂. 

Ostatně krav jsme na všech ostrovech viděli podstatně více než lidí, dokonce i na silnici jsme jich potkali víc než aut😁. 

Fantastické musí být všechny ostrovy, když kvetou hortenzie, ty jsou tam úplně všude. Možná tam bude v té době ale i spousta turistů. Mimo sezónu je zde však naprosto pusto, proto i teď v zimě stojí Azorské ostrovy rozhodně za návštěvu!






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace