Bílé útesy doverské, Austinovy růže a zahrada Holehird

Noc byla jako doma, večer sem tam jelo auto a zdálky hrála muzika, v noci pak ticho a soví houkání.

Dopoledne jsme krásně našli přístav v Dunkerque, koupili jízdenky a přesně v poledne už jsme najížděli na trajekt do Doveru. Cestou jsme i zvládli oběd a přesvědčili se, že bílé útesy doverské jsou opravdu bílé.

A konečně Anglie!

Tedy zpočátku nic moc, směrem na Londýn a skoro dokola a pak dál, 350 kilometrů po jedné z nejnudnějších dálnic, co jsme kdy jeli, a ještě k tomu vlevo. Zajímavé byly jen cedule na odbočení, názvy míst, které člověk zná jen z knížek. Ale naším cílem je Skotsko, tak se nesmíme nechat moc rozptylovat, protože jinak bychom tam ani nedojeli 🙂.

Ale odpoledne jsme konečně dálnici opustili a zastavili přece jen o něco dříve. Přímo u řeky Severn, hned se mi vybavil mnich Cadfael z detektivek od Eliss Peters.

A stihli jsme i první anglickou procházku kolem řeky,  arboreta a vesničky Upper Arley. 


Ovšem bez signálu...

V noci ticho jako v kostele, jen ráno na řece řvaly kachny a auto nám ozobávalo hejno strak🙂. 

Díky časovému posunu se nám podařilo vyrazit dříve než obvykle, takže jsme k Davidu Austinovi a jeho slavným růžím dorazili ráno mezi prvními (https://eu.davidaustinroses.com/)






Růže opravdu úžasné i přesto, že je už konec srpna. Vůně, květy, všechno!

No ale my míříme do Skotska,takže šup na dálnici a dál na sever. Dálnice plná k prasknutí, čtyři pruhy, všechny nacpané, okolo roští a stromy, nuda k uzoufání, i německé dálnice jsounajednou poloprázdné. Ale aspoň jedou všichni jedním směrem, na jízdu vlevo si zatím pořádně nemůžeme zvyknout. Pořád mám pocit, že auta naproti jedou v protisměru. A co teprve kruhové objezd vlevo a nebo silničky pro jedno auto mezi zídkami... A provoz všude, i tam, kde se zdá, že je konec světa a auta proti sobě se ani nevejdou , potkáváme jedno auto za druhým. 

Odpolední zastávkou byla Holehird Gardens, přímo nádhera sama! Pestré záhony v plném květu a úžasná sbírka hortenzií (https://holehirdgardens.org.uk/). 










K večeru pak už jen vyhlídkovou silnicí přes Kirkstone Pass a nocleh. 

Byla v plánu i večeře, protože spát jsme měli u restaurace. Ta otevřená sice byla, ale jídlo neměla, jen to předem objednané. Ale hlad nebyl😁. 

A místo krásné... 












https://mapy.cz/s/degufufena




  

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace