Květnové zahrady

 V květnu je krásně všude a nejkrásněji doma na zahradě. Ale člověku to nedá a chce vidět i zahrady jiné 🙂. Proto jsme na pár dní zase vyrazili do světa.

Cesta do Holandska nás vedla přes Frankfurt nad Mohanem, takže první byla na řadě botanická zahrada Palmengarten ve Frankfurtu. Příjezd od dálnice byl v pohodě, parkování trochu napnuté, protože parkovací automat nechtěl vůbec spolupracovat. Ale stálo to za to 🙂. 

Pivoňky, rhododendrony a dokonce i část růží v plném květu!

Den jsme zakončili báječnou chřestovou večeří pod lipami na dvoře německého mlýna, na který jsme narazili pouhou náhodou při hledání nocoviště (Restaurant in der Freimühle, https://mapy.cz/s/kajululeka). 

Místo na spaní bylo jen o necelé 2 km dále, pěkné, ale ráno na blízké silnici jedno auto za druhým, takže docela rambajz... 

Další zastávka, a setkání s "bruseláky" u oběda, byla plánována ve vsi Lottum, proslulé svými růžemi. Oběd byl nakonec v hranolkárně, všude jinak jen samá kavárna a restaurace jen s obloženými chleby. Z Frankfurtu, kde už růže krásně kvetly, jsme byli natěšení, ale v rozáriu to ještě skoro nekvetlo... 

Vydali jsme se tedy ještě hledat růže po okolí. Podle mapy jsme přívozem přepluli řeku Maas a šli k zámku v Arcenu, kde měl být velký park. A byl! Jeden z nejhezčích! 

Ani jsme ho nestačili celý projít... 

Večer jsme ještě popojeli směrem k Appelternu, jehož ukázkové zahrady nám zabraly nakonec celou sobotu 🙂. 

Večer zbývalo už jen najít místo v holandském kempu, volně je zakázáno, ale hlavně moc ani není kde, zvlášť když nás tentokrát bylo víc a museli jsme zvedat střechu, to už se nedá říct , že jen parkujeme🙂. 

Neděle byla dnem pro Jojo. Opičí park u Apeldoornu byl ovšem narvaný k prasknutí, takže se jen popocházelo v davu lidí a dětí a na focení už ani nebyla nálada. Odpoledne jsme ještě přejeli ke královskému zámku Het Loo s úžasnou kopretinovou loukou a francouzským parkem. Bohužel průchod do zahrad zavírali už před půl pátou, takže jsme znovu viděli jen část. Ale Jojo byla spokojená, vezme si prince a tak z ní bude princezna 🙂. 

Přenocování o 100 km dále se tentokrát opravdu povedlo, spali jsme přímo v ovocném sadu na farmě plné zvířátek, v klidu a bez lidí. 

Nejlepší park nás ale teprve čekal. A ne v Holandsku, ale v Belgii. Arboretum Kalmthout. 

Původně byl jen na dopoledne, potom bylo v plánu ještě vřesovistě, ale projít ho křížem krážem nám i s vlámským obědem (toust), trvalo až do pozdního odpoledne. 

Nádherné vzrostlé stromy, všechny podsázené kvetoucími bylinami, barevné rhododendrony, růže, bohyšky, ohromné vistárie... Všechno vzorně udržované... 

Večer už byl čas se rozloučit, děvčata jsme vysadili v Antwerpách u vlaku a my ještě popojeli do Německa hledat nocleh. 

Místečko jsme si našli s krásným výhledem daleko od všech silnic. 

A v úterý už jen přes celé Německo (rozdíl v pořádku a čistotě proti Itálii nebetyčný) zpátky domů, do našeho vlastního parku🙂. 

Fotek mám tentokrát pomálu, raději jsem se kochala a užívala kytičky, protože to opravdu stálo za to. Rozhodně letos ještě nějaké zahrady budou🙂.