Morano Calabro

 Dnes byl v plánu přejezd po dálnici severním směrem směr Salerno. Tedy hlavně autoturistika. Sice jsme už část této cesty absolvovali, když jsme mířili do Bari na letiště, ale zrovna tady je i dálnice vyhlídková 🙂.

Po poledni jsme se zastavili v Morano Calabro, městečku pod horskými štíty NP Pollino.

Uličky uzounké, obydlené, ale nikde ani noha... A ani oběd, problém dokonce i pro navigaci. Google nás posílal oklikou 25 km do restaurace, která byla 800 metrů před námi. To ovšem nebyl problém pro naši navigaci, ta nás posílala vpřed, ale jednosměrkami širokými 1,5 metru a ještě v protisměru... Nakonec jsme raději vypadli co nejrychleji z města, a ejhle! Restaurace dokonce i s parkovištěm, podle Googlu sice zavřená, ale my byli vpuštěni a bez jídelníčku nabídli, co měli. A za chvíli se stůl prohýbal pod Antipasti. Focení jsme zase nezvládli, pán nosil a nosil a povídal a povídal... No, zase toho bylo dost zítra do snídaně 😁.

Přejeli jsme tedy z Kalábrie přes Basilicatu až do Kampánie. Nocleh jsme plánovali někde u moře kus za Sapri, proto jsme chtěli dál jet co nejvíce po pobřeží.

Serpentýnami a uzounkými uličkami vesniček jsme tedy sklesali, už za deště, do Mariny di Camerota, kde v bludišti jednosměrek úpěla naše navigace i my, a těšili se na nějaké pěkné místečko. 

Z deště se mezitím stal pořádný liják s blesky, odbočit nebylo kam, všude vrata a závory a nakonec i konec ☹️. Prostě na docela hlavní pobřežní silnici zákaz vjezdu, tečka. Žádná objížďka, nic. Protože už se nám to samé stalo u Maratey, kde jsme do místa vzdáleného 4 kilometry vpřed, museli kvůli zákazu vjezdu jet 25 km přes kopec, odvážně jsme jeli dál, abychom zjistili, že dál to fakt nejde. Silnice byla zavalená kameny, nezbylo než se za průtrže a blýskání otočit. Jediná cesta zase zpět do vnitrozemí, spousta kilometrů, jednosměrky, dvoumetrové uličky, kroutící se hadi serpentýn... Navíc v lijáku. 

Naštěstí se nám aspoň podařilo najít místo na noc, takže cesta zpět do kopců nás čeká až zítra.

https://mapy.cz/s/mojozetumu