Podél řek

 Zvečera se v dálce blýskalo, noc ale vypadala zpočátku klidně, všichni jsme usnuli, jak když nás do vody hodí. Zato v noci se všichni čerti ženili a převrátili na nás několik sudů vody, vichr, hotová průtrž mračen. Docela jsem měla strach, co to udělá s naším patrem.K ránu se ale počasí uklidnilo a budilo nás sluníčko.

Vypravili jsme se z Olloy podle řeky Le Viroin do Vierves a tentokrát se nám okruh povedl.













Po procházce jsme popojeli do Nismes na oběd a  průzkum zdejšího parku včetně vodního hřiště. 







Pak ještě popojet a najít místo na noc. První vyhlédnuté místo u kapličky v Porcherese bylo nic moc, ale na dalším u řeky Lesse v hlubokém údolí bez signálu už jsme zůstali. Je tu překvapivě brzy tma, a tak si ji bohatě užila i nejmladší členka posádky🙂.





Passerelle de Chafté-Louis

https://mapy.cz/s/ketalarulu


Ve čtvrtek ráno nás překvapili četní turisté, procházející kolem nás. Že stojíme přímo na křižovatce značených turistických cest jsme věděli, ale že tu bude ve všední den tolik pěšáků, nás ani ve snu nenapadlo.A tak jsme vyrazili i my, tentokrát podle řeky Lesse.








Pozdní oběd byl v Redu, konečně je kam zajít na oběd! Redu je vesnice "bukinistů", knihomolů, jeden antikvariát vedle druhého.




A také tam mají zvláštní muzeum umění, takové interaktivní dějiny umění v kostce. Ke strašidelnému obrazu s ožívajícími bubáky jsem byla přímo dovlečena a useknuté Maratovy hlavy jsem se pořádně lekla.



Na hledání místa na noc už nebylo moc času a tak jsme nakonec skončili na slepé lesní cestě kousek od Mirwartu.

A světe div se, zase tu není signál 🙂.

Mirwart

https://mapy.cz/s/getakemuko


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace