Norský závěr

A jsme doma🙂. 

Stejně jako z Portugalska jsme i tentokrát přejížděli hranice za doprovodu Radůzy z autorádia, ale ne za tmy, nýbrž za sluníčka. Přímo na hranicích jsme dokonce projížděli duhou🙂. 

Na rozdíl od většiny cesty, kdy nás provázela vysušená a spálená tráva (dokonce i v části Norska), už od hranic bylo všude zeleno a šťavnato, v dolíku na louce tráva do půli lýtek. Všechno zatím roste a bují, i růže ještě kvetou! 

Do Norska jsme se vypravili po 24 letech, přičemž zlatým hřebem naší cesty měla být cesta s lodí Hurtigruten inspirovaná Karlem Čapkem a jeho Cestou na sever. Chtěli jsme prozkoumat hlavně ty části Norska, kde jsme před lety nebyli. A omezit cesty trajekty, protože nakonec byla naplánovaná loď, která nás ale bohužel ještě před polovinou cesty zradila, takže nám přibylo skoro 2 000 kilometrů navíc. 

Projeli jsme 6 zemí, ujeli víc jak 10 000 kilometrů, spoustu kilometrů nachodili, dost často v poměrně náročném terénu. Na cestě jsme strávili 47 nocí, z toho 40 ve Skandinávii. 

Naše dojmy z této cesty jsou poněkud smíšené. Norsko je stále krásné, ale je tam  hooodně turistů, jen se hemží. Kde to jde, staví se nové chaty, ba přímo chatová města, nové domy, přibylo soukromých cest, soukromých pozemků a zákazů parkování a kempování. Trochu přelidněná divočina. Takže máme-li se přiznat, srovnání bylo pro nás trochu zklamáním.

Draho je tam stále stejně, ale pokud se týká jídla, není tam stejně za co moc utratit, protože najít otevřenou restauraci mimo velké město je téměř nemožné. Nejlepší bylo nakupovat potraviny ve velkých supermarketech, které bohužel na severu rychle ubývaly. Všude se platí kartou, hotovost jsme ani neudali (na rozdíl od Belgie, kde minimálně v restauracích v Ardenách dávají hotovosti přednost).

Fascinovala mne otvírací doba muzeí, skanzenů a vůbec všech turistických atrakcí, obvykle od 11 do 15 nebo 16 hodin a to navíc jen do poloviny srpna! Poté zavřou úplně a všechen personál odjede asi také na dovolenou🙂. 

Jeli jsme od samého jihu na úplný sever. A ze severu jsme byli úplně nadšení. To správné divoké a opuštěné Norsko pro nás začíná až dál za městem Mo i Rana. Už cestou do Kirkenes jsme si říkali, že by to stálo za další prozkoumání. Zpáteční ochutnávka Finska a severního Švédska nás v tom jen utvrdila. Takže příště jedině rovnou za polární kruh. 

Náš Bahňásek ale nezklamal. Marco Polo je prostě úžasný. Máme v něm všechno, co potřebujeme a přitom ho všichni, dokonce i na lodi, berou jako osobní auto. Projede skoro všude a po dálnici uhání jako drak. Teď je ale na čase, aby si odpočinul, než zase začne pohrabovat koly a volat nás na další cestu🙂. 



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace