Tromso

Ráno jsme se vzbudili a ejhle, už jsme v Tromso. Vůbec netuším, kdy jsme zakotvili, tak hladké to bylo přistání 🙂. 


Je tady vůbec docela klid a ticho. V kajutě mimo předení klimatizace naprosté ticho, ani to moc nehoupe, takže se krásně spí. 

Na lodi je něco přes 300 cestujících všeho věku. Nejvíc samozřejmě starších, ale jsou tu i mladší, sem tam i s dětmi. U večeře sedí vedle nás z jedné strany Holanďani, z druhé Angličané, kousek dál brazilský dědeček s indiánskou babičkou a třemi skoro dospělými vnoučaty na cestě Evropou. Jinak samozřejmě hodně Němců jako všude, určitě nějací Francouzi a ještě někdo další.
A samozřejmě také nějací Norové s jejich norštinou. To je tedy jazyk... Pár jazyků jsem se už v životě učila a slyšela, ale norština se nepodobá žádnému. Tady na lodi je naštěstí všechno ještě anglicky a německy, ale jinde je to horší. Alespoň co se týká nápisů a informací, to člověk fakt neví, která bije. Naštěstí domluvit se nechá anglicky všude. 

Z ranního lodního hlášení jsme pochopili, že dříve než v deset večer neodplujeme, protože od devíti je ještě naproti v kostele zdarma koncert pro cestující. Víme tedy, že nejméně do té doby máme čas. 
A protože hromadné akce nejsou nic pro nás, naplánovali jsme si vlastní program. Dopoledne bude lanovka. Pěšky přístavem přes most a kolem moderní katedrály, která samozřejmě měla norskou otevírací dobu (to znamená, že byla zavřená 🙂). 









Lanovka naštěstí jezdila, takže část cesty na kopec Floya, jsme si ušetřili. 











Vrchol jsme dobyli, kilometry přibyly a odměna byla nečekaná. 








Přímo u cesty nám zapózovalo stádo sobů! Nádhera! I vyfotit se nechali 🙂. 
Na oběd jsme sice potom museli přichvátnout, ale stálo to za to. 

A oběd byl mimochodem výborný jako vždy. Snídaně i oběd je samoobsluha a samé dobrůtky, ani nejde všechno ochutnat. Oči by si ještě daly, ale už není kam🙂. 
Takže po náležitém vytrávení jsme místo plánované osmi kilometrové cesty do botanické zahrady skončili v muzeu trolů na nábřeží a pak toulali jen tak pomalu po městě. 













Sluníčko nevylezlo celý den, ale kilometrů jsme nachodili dost a dost. 
A teď s napětím čekáme, co se dozvíme o další cestě... 

A dozvěděli jsme se, motor by měl přijít zítra a když to opraví, odplujeme odpoledne, bez zastávky rovnou do Bergenu, samozřejmě se zpožděním. 
Spousta lidí tu má teď zamotanou hlavu, že nestihnou letadla a další spoje. Prý je tam nějak dopraví a zaplatí jim to... Ještě že my máme naše autíčko, nedokážu si představit, jak se tu s nimi domlouvám🙂. 
Takže zítra dojde i na tu botanickou zahradu😁. 








 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace