Závěr


A tady je shrnutí naší první velké výpravy. 

Na cestě jsme strávili celkem 53 dní, z toho 44 v Portugalsku. Spali jsme na překrásných místech a ani jednu noc z toho jsme nestrávili v kempu. Místa jsme tipovali podle mapy nebo sympatických odboček, často jsme si je také nejdříve prohlédli při předchozí pěší procházce. Výhodou bylo i naše skoro osobní auto, které se leckde ztratilo🙂. 

Ujeli jsme  8 868 kilometrů, nachodili přes 700 kilometrů.


Jako šnek svoji ulitu i my si vezli svůj domeček stále s sebou. A znovu si ověřili, že toho člověk k příjemnému životu moc nepotřebuje. Z toho mála, co jsme měli s sebou, jsme ještě část klidně mohli nechat doma. Všude blízko, ložnice, obývák, kuchyně i koupelna dohromady, jen se otočit či posunout. V dešti je člověk v suchu, ven nemusí, a přitom kapky příjemně bubnují do střechy, při sluníčku spousta okýnek... 

A taky úplně jiný rytmus života. Ta spousta nových knížek ve čtečce zůstala neotevřená, filmy neshlédnuté, pastelky jsem vytáhla jednou na chviličku. 


Portugalsko je pro mne především vůně. Když vyjedete z Čech v zimě nebo brzy zjara, kdy je ještě sníh, je to přímo šok. Ta vůně, mimózy, eukalypty, borovice, moře... všechno kvete.... Vůni si odvézt ani uchovat nejde, zpočátku tedy aspoň fotíte a určujete všechny kytky, ale je jich tolik, že to nakonec vzdáte a jen se kocháte a zhluboka vdechujete. Škoda, že se ta vůně  nedá vyfotit ani vzít s sebou na památku jako mušličky...

Prodloužili jsme si krásně jaro, rozhodně na zimu je Portugalsko ideální. Je příjemné počasí, nepotřebujete žádné teplé oblečení, obvykle stačí tričko, maximálně slabá mikina a větrovka když fouká nebo prší.  Topení jsme zapnuli na chvíli na noc pouze třikrát. 

Teď si budeme užívat jaro v Čechách. V dolíku je všechno zelené, tráva vysoká, zahrada zarostlá, čekající na zasazení dalších nových keřů a kytek, spousta jarní práce před námi...  

Bělásek ale jistě za chvíli začne podupávat koly, že by zas vyrazil někam dál😁. Nemusí se bát, léto se blíží, další cesta už se rýsuje... 




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace