Španělsko

V Mondonedo v dešti jsme ale marně hledali restauraci, kde by nám dali večeři, všude začínali vařit nejdříve v osm, spíš v devět. A tak jsme nakonec skončili v kavárně, kde nám podnikavá servírka byla schopná s pomocí Google překladače nějaké jídlo nabídnout. Z hamburgeru s fazolemi se nakonec vyklubal řízek a hranolky a ze salátu náš klasický salát bramborový se zamíchaným kuřecím masem. Ale konečně bylo po hladu, víno bylo dobré a proto jsme uvažovali, že bychom zůstali do rána na parkovišti ve městě. 

Možná bychom i zůstali, kdyby nás nejdříve páter nezamkl v kostelní zahradě a když nás pouštěl ven, tvářil se jak belzebub a kdyby parkoviště bylo na rovině. Takže jsme v dešti rychle vytipovali nejbližší cestu za město a nakonec skončili o 2 km dále u nádherného vodopádu. 



Ve středu jsme se vzbudili do nádherného slunečného dne a pokračovali dál k moři.


Dál jsme brázdili pobřeží Asturie a Kantábrie a zjistili, že by stálo za další prozkoumání. Je krásně zelené, docela pusté, vesničky malé, bez paneláků jako na jižním pobřeží. Trochu nám připomínalo Norsko. Kolem pobřeží hory a národní park Picos da Europa, i z dálnice lákavé. 

Takže pro nás příště Galícia, Cantabria a Asturia🙂. 








Na oběd jsme nakonec skončili v Pradu. Hledali jsme restauraci u pláže, ale všude bylo zavřeno, takže když jsme u silnice viděli spoustu aut, zastavili jsme také. Objednávka u číšníka, který nerozuměl slovo anglicky a my nerozuměli slovo jemu, skončila u Menu del dia, kdy jsme s napětím očekávali, co donese. Nakonec toho bylo tolik, že ještě zbylo a byla to naše nejlacinější jídlo za celou cestu. A výborné. 

Ve Španělsku jsme chtěli strávit ještě jednu noc, proto jsme odpoledne několikrát sjeli z dálnice k moři, ale k našemu velkému zklamání se pobřeží velmi změnilo. Zhruba už 60 kilometrů před Bilbaem, místo úhledných městeček, jsou všude zvláštní několiksposchoďové domy, činžáky nebo i paneláky a spousta továren. A kolem Bilbaa už končí všechna legrace, jazyk je zcela nepodobný jakémukoli jinému a na obchvatu jsme strávili v zácpě spoustu času... 

Takže sbohem Španělsko! 


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace