Finisterra

6 dní bez wifi... Jsme  na cestě domů, posílám aspoň něco. Pokračování asi už z domova 🙂


Dnes /úterý / jsme se rozloučili s Portugalskem. Na cestě jsme už 48 dní a z toho 44 dní v Portugalsku. Za tu dobu jsme ujeli spoustu kilometrů a ušli pěšky 653 kilometrů. Pomalu se tedy chystáme k návratu. A protože už jsme skoro na konci světa, rozhodli jsme se ho navštívit doopravdy, taková Cesta z Čech až na konec světa 🙂. Finisterra...

Přivedli mne na to poutníci do Santiaga, kteří nám neustále kříží cestu. Dokonce tu mají u silnice jak v Portugalsku, tak teď ve Španělsku, dopravní značku Pozor poutníci! No a když poutníkům nestačí caminho do Compostely, pokračují až na Finisterre.

Vyrazili jsme tedy přes Valencu do Španělska a dál po dálnici a u Padrónu odbočili po silnici 301 směrem na Muros a vyhlídkovou 550. A opravdu vyhlídková byla! Něco mezi Norskem a Skotskem, krajina kterou bych ve Španělsku vůbec nečekala...

K obědu jsme si uvařili polévku u majáku v Louro a snědli ji na skalách s výhledem na moře.





V Louro jsme také nabrali naftu, nejlevnější za celou cestu. A hned po pár kilometrech rudá kontrolka a museli jsme hledat další pumpu a doplnit "ad blue". Pak už jsme se jen mohli kochat krajinou až na konec světa 🙂.

Fisterra, městečko před Cabo Finisterra, není zrovna moc pěkné, spíš omšelé a docela zašlé. A samotný "konec světa" je přeplněný poutníky bloumajícími s uštvanými a nepřítomnými výrazy po skalách. Moře je ale nádherné...












Dál jsme do navigace zadali Biaritz, nejbližší francouzské město za hranicemi, přes které chceme pokračovat a jeli a pršelo jen se lilo.

Nakonec nás zastavil až hlad 🙂. 

Sjeli jsme tedy z dálnice a skončili v městečku Mondonedo. 











Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak se pere s Peru

Obrázek
Tak jsme konečně tady. Už dlouho jsme o tom mluvili, ale odrazovala nás ta dlouhá cesta letadlem. Nicméně jednou takhle  večer v únoru na Mallorce, když jsme se chystali v Bahňáskovi ke spaní, slovo dalo slovo a koupili jsme zájezd do Peru. Ano, tentokrát zájezd, jen v malé skupince, ale přece jen zájezd, Jižní Amerika je pro nás už docela exotická a hooodně daleko. Ovšem naposled jsme byli s cestovkou asi před 16 lety, takže to byl pro nás skoro krok do neznáma 🙂.  Setkání na letišti proběhlo v pohodě, jen nás ostatní spolucestující zaskočili velikostí svých zavazadel (co v těch obrovských loďácích asi mají?). Podle programu jsme měli být pořád v pohybu, takže jsme jako obvykle vyrazili jen s příručním zavazadlem. A hned jsme byli po zásluze potrestáni, nejdříve jsme si kvůli letenkám, které jsme dostali až na letišti, museli stejně vystát dlouhou frontu na odbavení a o čekání na zavazadla ostatních po příletu do Peru ani nemluvím... Důležité je, že let jsme přežili, já hlavně díky f
Další informace

Zájezd

Obrázek
 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen
Další informace

Antequera a Ronda

Obrázek
 V noci byl klid, jen sýček houkal a kolem deváté přijel hrobník s hrobnicí uklidit záchod a hřbitov 🙂. A my pokračovali dál podle atlasu po vyhlídkové dálnici směr Ronda. Dálnice opravdu vyhlídková byla, znovu citrusové, mandloňové a olivové sady, údolí lemovaná horami a skalami. Krajina málo obydlená, ale udržovaná a obdělávaná člověkem.  Proti jižní Itálii je tu čisto, lepší silnice a domy většinou udržované. A musím konstatovat, že krajina ve španělském vnitrozemí je mnohem pestřejší a zajímavější než přímořská paneláková rovina. Místy si člověk dokonce připadá spíš jako někde v Mexiku. A když mu zdálky zamává zasněžená Sierra Nevada, to je teprve paráda.  Odpoledne nás cesta zavedla do Antequery, kterou jsme jako obvykle projeli přes náměstí a pěší zónou (navigace zase excelovala) až na parkoviště na kraji města. A mohli jsme se kochat.  Prohlídka stála za to a ani oběd neměl chybu!  Bylo jasné, že do Rondy už dnes nedojedeme, a tak bylo dále jediným úkolem najít místo na spaní.
Další informace