Předpremiéra

A je to tu! První cesta za námi. Tedy zatím jen zkušebně na jednu noc, ale paráda. 

Pánbůh Turista nás nezklamal a nadělil nám sluníčko a oblohu skoro bez mráčku, takže jsme vyrazili jako páni směrem na Kokořín. 

A abysme si to užili, nechali jsme dálnici za zády. Tím jsme zároveň vyzkoušeli i novou navigaci a poznali, že má dálnice hodně ráda, ale když se přemluví, nebojí se žádné cesty, ani té, co už skoro není na mapě. 

"Slečno, víte kde je Smečno?" říkala často babička. Do teď jsem nevěděla, proto když se před námi vyloupla majestátní stavba, byla naše první zastávka jasná. 

Zámek je zvenku krásný, bohužel nikde kolem o něm není ani zmínka, ani cedulka. Přitom podle Wikipedie má bohatou historii...  Přesto nás Smečno nezklamalo, tedy hlavně místní řezník, tolik voňavých dobrůtek, na místě dělaných, nádhera. O večeři i svačinu bylo postaráno. 

No a pak už rovnou do Kokořínského dolu. 

Kokořín je pro nás zatím jen málo probádaná oblast, o to více jsem se těšila. 

Na spaní jsem měla vytipované tábořiště už z doby, kdy jsme chodili se stanem a nezklamalo, opuštěná louka u potoka neměla chybu. Takže batoh na záda a hurá do přírody! 

 

Po návratu jsme zapnuli topení a bylo nám báječně, jak doma za pecí. Uzené s čerstvým chlebem, kafe a dokonce zákusek! 

Jen spaní musíme ještě trochu vyladit, zjistili jsme, že naše bolavé kosti potřebují trochu měkčí podložku 🙂. Nakonec jsme se ale vzbudili až v půl deváté, kdy noční hvězdnou oblohu vystřídal slunečný den a batůžek se už těšil na další cestu. 

Po návratu ještě domácí oběd a pak už  domů. 

Tentokrát přes Prahu a po dálnici, takže jsme si během naší předpremiéry vyzkoušeli téměř vše. 

A musím říct, že se to povedlo!