V dolíku

Vypadá to, že portugalská část naší Expedice Douro bude spíše road trip🙂. Vyhlídková cesta autem po silničkách, od říčního přístavu k druhému, od vyhlídky k vyhlídce. Krajina je tu fantastická, hluboká údolí, prudké kopce a všude vinice. Není divu, že tahle oblast byla vyhlášená jako památka UNESCO. Chodit se tu dá samozřejmě taky, ale cesty sledující řeku jsou velmi vzácné, takže se spokojíme jen s mnoha malými vycházkami. Ostatně naše mapy to tu turisticky moc zmapované nemají, už jsme objevili spoustu cest a turistických značek, které na mapě vůbec nejsou.  Po rozloučení s Nosa Senhora de Campo jsme pomalu vyrazili dál k Vila Nova de Foz Coa a soutoku Doura a řeky Coa, což je zároveň "soutok" dvou parků UNESCO.  Údolí řeky Côa je světově proslulé díky obrovskému množství paleolitických skalních rytin objevených v 90. letech 20. století při stavbě přehrady. Tyto prehistorické umělecké artefakty, pocházející z doby přibližně 22 000 – 10 000 př. n. l., ukazují zobrazení zvíř...

Dochází voda, chtě nechtě musíme vyrazit mezi lidi🙂. Bude znovu venkovský krámek, nic jiného široko daleko není. Naštěstí v sobotu mají otevřeno a teplota má dnes už pomalu klesat. Ještě jsme si honem natrhali další fíky na cestu a po skromném doplnění zásob pokračujeme dál kolem Doura, někdy i po značce, ale tentokrát víc autem než pěšky.  První zastávka byla u další Ermita Nuestra Seňora del Castillo u  Pereňa de la Ribera. Krátká procházka, úžasný výhled.  Bylo i několik dalších zastavení a krásných vyhledů. Douro tady tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem, Portugalskem už jsme jeli před třemi lety, takže zkoumáme španělskou stranu.  Po poledni jsme dorazili na Playa del Rostro před Aldeavávila de la Ribera, kde jsme nakonec strávili celé odpoledne. Právě když jsme přicházeli, plaval tam španělský pár do Portugalska a zpátky a zkoušel ozvěnu.  Voda byla průzračná, neodolali jsme a vykoupali se taky. A slovo dalo slovo a nakonec z toho byl společný Špa...