V dolíku

Noc na náměstíčku před restaurací byla klidná, zato ranní vichr nám zase pěkně houpal autem. Vzhledem k tomu, že podle předpovědi měl ještě sílit, bylo jasné, že odtud dnes šlapat nebudeme. Proto jsme vyrazili v "pyžámku" ještě před snídaní někam za vítr a taky dál od civilizace🙂. Větru jsme jakž takž ujeli, posnídali v opuštěném údolíčku a pomalu projížděli po zapomenutých silničkách a nezpevněných cestách Alenteja.  A jedna přeháňka stíhala druhou a na kopcích vítr ohýbal trávu, cisty, korkové duby, olivy i eukalypty. Po poledni už jsme měli cest plných výmolů dost a zastavili na čaj u mostu Ponte de Salvador, znovu s výhledem na přehradu Santa Clara. Přehrada je opravdu velká, protože se rozlévá do mnoha různých údolí, ale bývala ještě mnohem větší, dokud nepřišlo v roce 2020 sucho a voda mohutně poklesla. Odpoledne to chvilinku vypadalo, že se počasí vylepšuje, shodili jsme tedy přece jen "pyžámka" a vyrazili do nejbližší vsi lovit oběd. Ulovili jsme ho v jedin...

Pondělní ráno bylo uplakané a předpověď počasí byla hodně větrná. Co tedy u moře, když se neda jít nikam? Naštěstí potřebujeme doplnit zásoby, takže volba je jasná. Hurá do vnitrozemí!  Za deště jsme si nejdříve prohlédli městečko Odemira.  Pršelo jen se lilo, ale přesto jsme aspoň vyšplhali k městské knihovně, postavené nad městem na základech starého hradu, odkud je výhled na celé město.  Pak už byl na řadě nákup a Parque das águas v Boavista dos Pinheiros, kde jsme si mysleli, že dočerpáme i vodu do auta.  Povedl se ale jen nákup i když vody bylo po dešti všude dost🙂.  Naším cílem byla Baragem Santa Clara, jedna z největších vodních nádrží v Evropě a v době stavby největší hliněná přehrada v Portugalsku.  Počasí se zatím umoudřilo a než jsme se naobědvali, oschly nám trochu i mokré boty a my mohli vyrazit na průzkum.   Nejprve kousek kolem přehrady a pak eukalyptovým lesem s úžasnými výhledy až do vesničky Santa Clara.  Na zpáteční cestě ...