V dolíku

Sobi jsou ve Finsku úplně všude, alespoň v Národním parku Pallas-Yllastunturin kansallispuisto a jeho okolí. Jsou v lese, v brusikách, na rozcestích i v mlází, v močále, na silnici i na parkovišti. A taky v polévce, pečení, smažení, trhaní, v omáčce (café Tunturiporo u jezer Tormaslompolo a Jerisjarvi), v konzervě i na grilu.  Taky je tu všude absolutní ticho, takové ticho až křičí 🙂. A jenom lesy a jezera, lesy a jezera... nádherně pusto a přitom turistů pěšáků ráj. U každého východiště značených cest je parkoviště a ty turistické přístřešky a chaty jim opravdu závidím. Tenhle je u jezera Hietajarvi.  Nachodili jsme dalších pár desítek kilometrů lesy plnými borůvek, brusinek a hub, močály i bažinami, ale i vyšplhali pár kopců. Ano jsou tu i kopce, nejvyšší hora parku Pallas... se jmenuje Taivasero a má 809 metrů 🙂, ale kopec je to pořádný.  A nahoře to stále všude fouká, severák funí ze všech stran, i lidé jsou tam víc vidět. Tak raději zase dolů do lesů a k jezerům, tam moc lidí ne

Tak dnes bylo skóre 11:0. Na celé čáře zvítězili sobi, jinak jsme nepotkali ani živáčka. Včera lidé přece jen převážili, ale jen proto, že jsme byli blízko lyžařského centra Akaslompolo. Oba dny jsme strávili v Národním parku Pallas-Yllas (https://www.nationalparks.fi/pallas-yllastunturinp/nature). Prý je zde nejčistší vzduch na světě!  Při příjezdu nás překvapilo množství chat a srubů všude kolem (pak jsme zjistili, že Yllas je největší lyžařské středisko ve Finsku, takže v zimě tu musí být opravdu živo). Upravili jsme proto trochu plánovanou pěší trasu a našli si místečko u jezera Kesankijarvi, odkud jsme mohli ráno rovnou vyrazit.  Nejdříve jsme obešli jezero a pak pokračovali na Kesankitunturi, kopec naproti lyžařskému středisku na Yllasu. Nebýt turistického útulku pod vrcholem, kde zrovna svačilo pár turistů, by i tady vedli sobi.  Cesta i výhledy úžasné, na vrcholu s námi trochu mával vichr, ale počasí celkově krásné, stále nahé nohy (nechápu, některé ty čepičáře a rukavičáře, co