V dolíku

 Tak máme za sebou zase po velmi dlouhé době zájezd s cestovní kanceláří. A už vím, že zájezd je opravdu od slova jezdit...  Hodnocení začnu tím, že celkově se nám to fakt líbilo, protože i když jsme o tom dlouho mluvili, sami bychom se do Peru asi nevydali. Zatím jsme zůstávali jen v bezpečí Evropy, s Bahňáskem to ani pořádně jinak nejde🙂. I když... v Peru jsme zahlédli s obytňákem jednoho Francouze a jednoho Belgičana (jak jinak, kde je jediné pěkné místo široko daleko, tam vždy stojí Belgičan) a mluvili jsme s jedním Kolumbijcem... Vyzkoušeli jsme si cestu letadlem přes oceán a i když to bylo dlouhé, zvládli jsme to bez ztráty kytičky 😁, což nám otevírá doslova nové obzory. Hlavně v zimě, kdy jsou u nás plískanice a tma.  Zvládli jsme i nadmořskou výšku, většinu cesty jsme se pohybovali nad 3000 metrů nad mořem, 4000 nebyly výjimkou, rekord byl 5435 metrů. Špatně se spalo a dýchalo, ale pomalu to šlo😁.  Poučili jsme se, že je třeba pečlivě číst program zájezdu i mezi řádky a nen

Jídelní sekci bude nejlepší zahájit několika fotkami z tržnice, kde se dalo koupit snad úplně všecko.  Stejně jako na ulici. Ani tam nebyla nouze o jídlo.  Občerstvení nosili dokonce i do linkových autobusů😁.  Tyto druhy občerstvení však mohou být pro Evropana trochu riskantní, proto jsme většinou dávali přednost klasickým restauracím. Jak píše Cestovatel: "Copak dáme do zobáčku?  ..... abychom si pochutnali a zároveň to udrželi? Hygiena ve zdejších zemích je trochu sprosté slovo. O to složitější je pro Evropana se najíst a přežít. Vyhýbali jsme se pouličním prodejcům, navštěvovali restaurace, pili balené nápoje a vodu, čistili zuby balenou vodou a doufali, že nepřijde..... No vždyť víte. 🤭 Co se vody týká, i ve velkých městech je zásobování  řešeno plastovými nádržemi na střechách domů. Víme jak dlouho tam ta voda stojí? Naopak, kanalizace je minimálních průměrů tzn. na záchodě zásadně patří papír do koše. Eklhaft, ale zvyknete si. Snažili jsme se ochutnat vše typické včetně la

 Celodenní cesta zpět do Peru byla "na zabití", ale přežili jsme a večer skončili v Arequipě. Arequipa je město postavené ze zvláštního bílého sopečného kamene sillar a historické centrum je opravdu pěkné, za návštěvu určitě stojí klášter Santa Catalina (z roku 1579, jakési město ve městě, ve srovnání s evropskými kláštery se zde jeptišky neměly úplně špatně 👻).  Přelet do Limy byl OK, ale Lima samotná nebyla nic pro nás. Jedenáctimilionové velkoměsto, plné troubicích aut, hluku, lidí a nepořádku...  Na noční přejezd do Huarázu jsme se netěšili, ale Lima nám opravdu stačila. Huaráz byl také samé auto, provoz, troubení, rozestavěné domy a boudy... ale alespoň v podstatně menším měřítku. Zajímavá byla ale návštěva střediska předincké Chavínské kultury (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Chav%C3%ADn).  A ještě zajímavější cesta tam i zpět. Jen škoda, že z autobusu (pokud nesedite zrovna vedle řidiče) toho není zrovna moc vidět...  Na závěr nás konečně čekala příroda! Popojeli jsme