V dolíku

Čtyřtýdení fáze cestovní skončila, začíná fáze hodnotící. Prvním bodem této fáze je napsat závěr a hodnocení (a doma samozřejmě deník, fotky...). Na cestě jsme poznali hodně milých lidí a získali pár nových přátel.  Navštívili jsme celkem 6 ostrovů, 5 teď najednou - Terceiru, Pico, Faial, Sao Jorge a Flores - a v lednu ještě Sao Miguel. Některé jsme poznali jen zběžně, jiné víc než bychom chtěli 😁, zbývají nám jen tři nejmenší.  Už před odletem bylo jasné, že naše cesta tentokrát nebude jednoduchá, protože obsahovala příliš mnoho přesunů z místa na místo.  Letenky i trajekty jsme měli koupené předem, více se nám osvědčily ty, které byly koupené rovnou od dané společnosti a ne od zprostředkovatele. Změny na místě pak byly mnohem jednodušší. V mimosezóně nevidím problém ani v tom, kupovat vše přímo na místě před odjezdem či odletem, ovšem je třeba počítat s tím, že ne každý den vše pluje, létá a jezdí... Všude jsme se nakonec dostali, ale ne v tu dobu, co jsme měli. Azory jsou  vyhlášen

 A je to tady! Je pondělí a my se konečně dočkali a odlétáme. I když trochu složitě, místo přímo na Terceiru, kam potřebujeme, ještě s přestupem na Faialu, takže z Terceiry opravdu nic moc neuvidíme.  Jen večer Praia da Vitória blízko letiště, kde přespíme v hotelu (původně jsme na Terceiře měli spát 5 nocí ve větrném mlýně!).  Času na procházku po městě, vzhledem k jeho velikosti, naštěstí bylo dost.  Byl i čas na pořádnou večeři. V hotelu na Floresu bylo sice při čekání na letadlo všechno jídlo zadarmo, ale nic moc...  Dokonce jsme si užili i vánoční atmosféru úplně sami v osvětlených ulicích za zvuků vánočních písní. Úplně jak ve filmu😁.  Ranní brzké vstávání bylo o něco horší, včera celý den na cestě a dnes znovu...  Ale letadlo opravdu odletělo a díky milému pánovi že SATA u odbavení, jsme do Lisabonu letěli 1. třídou 😁. Úplně jiný zážitek, hlavně toho místa kolem!  V Lisabonu byl čas posedět v našem oblíbeném koutku s výhledem na letadla a pak už honem domů! 

 No a neodletěli... Čekejte, čekejte, čekejte.... Čekáme, čekáme, čekáme... Zatím to vypadá na pondělí... Nakonec jsme si v sobotu odpoledne vyzvedli znovu auto, naštěstí se to podařilo na napůl propadlou rezervaci z Terceiry, a odpoledne vyrazili s našimi portugalskými přáteli znovu na Poço da Ribeira do Ferreiro k vodopádům. Tohle místo je opravdu chrám přírody. Těžko se to popisuje, ale člověka to úplně ohromí, ta nádhera...  Do tmy pak zbyl ještě čas na pár kilometrů kolem🙂.  Jinak už jsme prošli město křížem krážem, porouchané letadlo stále stojí na letišti uprostřed města (tedy spíš vesnice 😁), žádné další nepřiletělo a tedy ani neodletělo...  A vítr stále funí... A detektivka jako od Agathy Christie se úspěšně rozvíjí. V hotelu je s námi i kapitán letadla s celou posádkou a cestující nějakým záhadným způsobem ubývají. Kam se ztrácí? Nejí a zoufají si na pokojích? Z ostrova se nedostanou bez letadla (ani loď nepřipadá v úvahu, žádná tu není a jsou vlny jak dům), mohli se jedině

Tak to vypadá, že se z Floresu hned tak nedostaneme🙂... Celou noc funělo jako o závod a lilo jako z konve, z hotelu jsme ani neodjeli, místo toho nám jen vzkázali, že máme čekat a čekat... Před obědem jsme se konečně dozvěděli, že znovu nic nepoletí a přijedou pro nás (jsme 500 metrů od letiště) zítra po obědě... možná... (v tu dobu nic neletí, ledaže by spravili to letadlo, ale má zase foukat...).  A tak jsme celé dopoledne strávili s našimi novými portugalskými přáteli hraním karet. Snažili se nás naučit portugalskou oblíbenou hru Sueca -  https://pt.m.wikipedia.org/wiki/Sueca_(jogo_de_cartas) Nikdy jsme o ní neslyšeli, ale nakonec jsme to jakžtakž zvládli 🙂.  Ještě při obědě lilo jako z konve a v jídelně to vypadalo jak v detektivce od Agathy Christie. Uzavřená společnost pasažérů zrušených letů, všichni na jednom místě, už chybí jen Poirot a jeho vyšetřování 🙂 Pozdě odpoledne se vítr trochu uklidnil a konečně přestalo pršet, tak jsme se mohli jít aspoň trochu vyvětrat. Naštěstí