V dolíku

 Za těch skoro 7 týdnů, co jsme byli pryč, vyrostlo úplně všechno, takže nás čeká spousta práce, než to zpátky usměrníme. Posekat zahradu, vyvázat růže, udělat nové truhlíky, ostříhat přerostlé keře, posekat džungli na kořenovce, omezit šípatku v potůčku i jezírku (místy už je vysoká jako já 😁)... A taky nakoupit a zasázet další stromky a keře a růže 🙂... Všechno je to rázem koncentrovanější a intenzívnější.  A taky je třeba obejít všechna známá místa, podívat se, kde je co nového, že u mlýna vyrostlo už to malé hříbátko a někdo prosekal pěšinu kolem řeky a ostružiny zaschly, řeka je hnědá po deštích a tráva skoro po kolena... A zkontrolovat naše houbová místa, co kde roste. V Norsku sice člověk o houby zakopával, ale to bylo až příliš, zase křemenáč a zase a zase... už to člověka nijak nepřekvapovalo, ten zážitek z hledání a náhlého objevu hříbka vykukujícího z mechu je nenahraditelný.  A konečně přečíst všechny knížky ve čtečce, které byly připravené na cestu a vůbec na ně nedošlo,

A jsme doma🙂.  Stejně jako z Portugalska jsme i tentokrát přejížděli hranice za doprovodu Radůzy z autorádia, ale ne za tmy, nýbrž za sluníčka. Přímo na hranicích jsme dokonce projížděli duhou🙂.  Na rozdíl od většiny cesty, kdy nás provázela vysušená a spálená tráva (dokonce i v části Norska), už od hranic bylo všude zeleno a šťavnato, v dolíku na louce tráva do půli lýtek. Všechno zatím roste a bují, i růže ještě kvetou!  Do Norska jsme se vypravili po 24 letech, přičemž zlatým hřebem naší cesty měla být cesta s lodí Hurtigruten inspirovaná Karlem Čapkem a jeho Cestou na sever. Chtěli jsme prozkoumat hlavně ty části Norska, kde jsme před lety nebyli. A omezit cesty trajekty, protože nakonec byla naplánovaná loď, která nás ale bohužel ještě před polovinou cesty zradila, takže nám přibylo skoro 2 000 kilometrů navíc.  Projeli jsme 6 zemí, ujeli víc jak 10 000 kilometrů, spoustu kilometrů nachodili, dost často v poměrně náročném terénu. Na cestě jsme strávili 47 nocí, z toho 40 ve Skan

Pátek : Dopoledne procházka z Mirwartu podél řeky Lomme.  Počasí nic moc, ale náladu nám spravila nově otevřená restaurace v Mirwartu s výborným obědem. Do auta jsme už ale dorazili za deště a celou další cestu pršelo. A protože má celou sobotu pršet, už je nás pět a v plánu je  oslava narozenin, budeme dnes a zítra spát pod střechou v chatě v Arbrefontaine. Snad se nebude Bahňásek hněvat🙂.  https://mapy.cz/?x=5.8363704&y=50.3059225&z=15&source=coor&id=5.8363704%2C50.3059225 Sobota V noci déšť bubnoval do plátěné střechy chaty (je to opravdu natažená plachta!), ale ráno bylo po dešti příjemně, akorát na procházku přímo z chatičky. Nejdřív ale začínají oslavy! Čtyři roky jsou jen jednou za život 🙂.  Po návratu ještě sportovní hodinka na hřišti a pak cesta na oběd do Vielsalmu a procházka kolem Chateau des Comtes de Salm.  Vrátili jsme se právě včas před velkým lijákem. A pak už jen pršelo, jen se lilo, takže večerní procházka byla až za tmy.  V neděli se udělalo překva

 Zvečera se v dálce blýskalo, noc ale vypadala zpočátku klidně, všichni jsme usnuli, jak když nás do vody hodí. Zato v noci se všichni čerti ženili a převrátili na nás několik sudů vody, vichr, hotová průtrž mračen. Docela jsem měla strach, co to udělá s naším patrem.K ránu se ale počasí uklidnilo a budilo nás sluníčko. Vypravili jsme se z Olloy podle řeky Le Viroin do Vierves a tentokrát se nám okruh povedl. Po procházce jsme popojeli do Nismes na oběd a  průzkum zdejšího parku včetně vodního hřiště.  Pak ještě popojet a najít místo na noc. První vyhlédnuté místo u kapličky v Porcherese bylo nic moc, ale na dalším u řeky Lesse v hlubokém údolí bez signálu už jsme zůstali. Je tu překvapivě brzy tma, a tak si ji bohatě užila i nejmladší členka posádky🙂. Passerelle de Chafté-Louis https://mapy.cz/s/ketalarulu Ve čtvrtek ráno nás překvapili četní turisté, procházející kolem nás. Že stojíme přímo na křižovatce značených turistických cest jsme věděli, ale že tu bude ve všední den tolik pěš