V dolíku

Co budu postrádat? V první řadě vůni, vůni cistů, levandule, mimózy, eukalyptů, vůni moře...  "Čuming" = zírání na moře a dlouhé procházky po pláži s bosýma nohama v písku.  Útulnost našeho pojízdného útočiště.  Určitě solené máslo🙂 Po návštěvě českého obchodu také obchod Pingo Doce s jeho ohromným výběrem čerstvého ovoce, zeleniny, ryb i masa. A cenami zhruba stejnými jako u nás.  Sobremesu = dezert po každém obědě či večeři nebo jen tak ke kávě.  Jídlo v Portugalsku je kapitola sama o sobě. Snad poprvé jsem se domů netěsila na žádné konkrétní jídlo, které by mi chybělo. Ohromné porce v restauraci zasytí na celý den. Steak přes celý talíř, jako příloha najednou hranolky, rýže a ještě salát. Vynikající ryby, chobotnice, krevety... Husté polévky...  A vinho verde 🙂 A taky milé lidi, se kterými se člověk vždycky nějak domluví a spoustu dalších věcí, na které si momentálně nevzpomenu... Takže až se zima zeptá, kde jsme, možná bude odpověď : V Portugalsku!

A tady je shrnutí naší první velké výpravy.  Na cestě jsme strávili celkem 53 dní, z toho 44 v Portugalsku. Spali jsme na překrásných místech a ani jednu noc z toho jsme nestrávili v kempu. Místa jsme tipovali podle mapy nebo sympatických odboček, často jsme si je také nejdříve prohlédli při předchozí pěší procházce. Výhodou bylo i naše skoro osobní auto, které se leckde ztratilo🙂.  Ujeli jsme  8 868 kilometrů, nachodili přes 700 kilometrů. Jako šnek svoji ulitu i my si vezli svůj domeček stále s sebou. A znovu si ověřili, že toho člověk k příjemnému životu moc nepotřebuje. Z toho mála, co jsme měli s sebou, jsme ještě část klidně mohli nechat doma. Všude blízko, ložnice, obývák, kuchyně i koupelna dohromady, jen se otočit či posunout. V dešti je člověk v suchu, ven nemusí, a přitom kapky příjemně bubnují do střechy, při sluníčku spousta okýnek...  A taky úplně jiný rytmus života. Ta spousta nových knížek ve čtečce zůstala neotevřená, filmy neshlédnuté, pastelky jsem vytáhla jednou na

Středeční noc už jsme nakonec strávili na pobřeží ve Francii.  Za Biaritzem jsme odbočili z dálnice a zakotvili na parkovišti u Plage des Casemes kousek za Le Penon.  Když jsme přešli přes dunu, zjistili jsme, že moře je tu zase úplně jiné a barvy krásně pastelové.  V noci zase pršelo, tak jsme vyrazili později, navíc bylo ještě třeba nakoupit a rozloučit se s mořem. Jeli jsme tedy ještě kus po Cote d'Argent a za Bias na pláži Plage de l'Especier jsme se definitivně rozloučili s mořem.  Dál jsme mířili do Saint Emilion, ale popojíždění v zácpě kolem Bordeaux nás zcela vycucalo, takže jsme zastavili v první hezké vesničce vydechnout. V Melonu jsme se tedy prošli k řece Dordogne... A pak už jsme jen popojížděli mezi vinicemi🙂.  A v Saint Emilion nás čekalo překvapení. Jeden veterán za druhým.  A taky samozřejmě místo s ohromnou atmosférou. Představovali jsme si, že popojedeme a  někde ve vinicích si najdeme restauraci v dochozí vzdálenosti od auta, abychom si večeři mohli pořádn