V dolíku

V Mondonedo v dešti jsme ale marně hledali restauraci, kde by nám dali večeři, všude začínali vařit nejdříve v osm, spíš v devět. A tak jsme nakonec skončili v kavárně, kde nám podnikavá servírka byla schopná s pomocí Google překladače nějaké jídlo nabídnout. Z hamburgeru s fazolemi se nakonec vyklubal řízek a hranolky a ze salátu náš klasický salát bramborový se zamíchaným kuřecím masem. Ale konečně bylo po hladu, víno bylo dobré a proto jsme uvažovali, že bychom zůstali do rána na parkovišti ve městě.  Možná bychom i zůstali, kdyby nás nejdříve páter nezamkl v kostelní zahradě a když nás pouštěl ven, tvářil se jak belzebub a kdyby parkoviště bylo na rovině. Takže jsme v dešti rychle vytipovali nejbližší cestu za město a nakonec skončili o 2 km dále u nádherného vodopádu.  Ve středu jsme se vzbudili do nádherného slunečného dne a pokračovali dál k moři. Dál jsme brázdili pobřeží Asturie a Kantábrie a zjistili, že by stálo za další prozkoumání. Je krásně zelené, docela pusté, vesničky

6 dní bez wifi... Jsme  na cestě domů, posílám aspoň něco. Pokračování asi už z domova 🙂 Dnes /úterý / jsme se rozloučili s Portugalskem. Na cestě jsme už 48 dní a z toho 44 dní v Portugalsku. Za tu dobu jsme ujeli spoustu kilometrů a ušli pěšky 653 kilometrů. Pomalu se tedy chystáme k návratu. A protože už jsme skoro na konci světa, rozhodli jsme se ho navštívit doopravdy, taková Cesta z Čech až na konec světa 🙂. Finisterra... Přivedli mne na to poutníci do Santiaga, kteří nám neustále kříží cestu. Dokonce tu mají u silnice jak v Portugalsku, tak teď ve Španělsku, dopravní značku Pozor poutníci! No a když poutníkům nestačí caminho do Compostely, pokračují až na Finisterre. Vyrazili jsme tedy přes Valencu do Španělska a dál po dálnici a u Padrónu odbočili po silnici 301 směrem na Muros a vyhlídkovou 550. A opravdu vyhlídková byla! Něco mezi Norskem a Skotskem, krajina kterou bych ve Španělsku vůbec nečekala... K obědu jsme si uvařili polévku u majáku v Louro a snědli ji na skalách s

Ráno sluníčko! A výhled na citroníky! Je tu kolem spousta značených turistických tras, takže je vyrážíme prozkoumat. Montarijské ovečky.  Vodopády na řece Ancora.  Další ze soustavy vodních mlýnů.  Míst na parkování a parkovišť je v Portugalsku minimálně. O to víc překvapí zastávka pojízdné knihovny v kopcích uprostřed ničeho...  Obecní hodiny, čas už bohužel neměřily...  A tohle není potok, ale pravá leváda, jako na Madeiře!  Objevili jsme opravdu krásný kus země, kousek od moře, se spoustou možností výletů. Píšu si ho na seznam míst, kam se ještě chci vrátit, dokonce už mám vytipované i příští místo na přespání 🙂.  A abych nezapomněla, večeře v našem dočasném domečku taky stála za to!  Ale našemu Běláskovi se po nás už určitě stýská, ostatně nám taky, už jsme si na něj tak zvykli 🙂. Takže zítra zase do pojízdného domečku a hurá dál!