V dolíku

Ve čtvrtek ráno jsme se rozloučili s mořem a nastoupili cestu domů. Rozhodli jsme se vyhnout tradiční cestě přes Lyon a zamířili do Švýcarska.  Prohlédli jsme si tak cestou i další kousek Francie a moc se nám líbil. Bylo stále se na co dívat, krásné hory a rozlehlé sady ořešáků nás přímo uchvátily. A protože Francouzi vám oběd odpoledne opravdu nedají, byl i oběd tentokrát přímo v jarní přírodě.  Do Švýcarska jsme přijeli naštěstí ze správného směru. Opačně, k hranici do Francie, stála auta na dálnici i všech nájezdech přes celou Ženevu, dohromady asi 20 km, ani se nehnula...  My projeli v pohodě, prošli se kolem jezera a večer přespali přímo u Ženevského jezera u maríny v Rolle.  Cesta přes Švýcarsko se nám líbila mnohem více, než po dálnici kolem Lyonu a určitě se tam ještě podíváme. Už proto, že jsme museli zaplatit švýcarskou dálniční známku 🙂.  Ale pozor! Byli jsme zcela bez internetu, fungovaly jedině stažené mapy offline, Švýcaři nejsou v EU, takže je třeba si data a roaming ko

Na závěr našeho jarního putování jsme se  ještě chtěli podívat do Andorry (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Andorra).  Měla jsem trochu obavy, protože jedeme jen s občankou, pas zůstal doma, a do Andorry mají mít Češi pas, ale nikdo nás nekontroloval. Vjíždíme tedy do Andorry a nic moc, samé činžáky, obchodní centra, domy, domy... Téměř zakrývají výhled na vysoké štíty hor kolem.  Tohle je něco jako propagační fotka hlavního města Andorrského knížectví, člověk si řekne, nádhera... Bohužel realita je spíše taková: Spousta aut, provoz jako hrom, hluk a rámus, vysoké činžáky a moderní stavby a mraky obchodů. Miniaturní historická část je skrytá za novým kongresovým centrem...  Dlouho jsme se tedy nezdrželi a doufali, že dál od města najdeme aspoň kousek přírody.  Hory jsou tu opravdu úžasné, ale je to vlastně jedno obrovské lyžařské středisko, a my nejsme lyžaři... Nikde se tu nedá moc zastavit a na lezení po horách ve sněhu nejsme vybavení. Navíc je nezastavěná část Andorry opravdu maličk

 Dnes potěším hlavně čtenáře jídelní sekce🙂. Turisté nejspíš budou trochu zklamaní, protože dnes jsme se převážně posouvali po dálnici poměrně fádní krajinou kolem Zaragozy směrem k Andoře. Teprve před Lleidou začala být krajina díky rozkvetlým sadům zajímavější. Za Lleidou už začaly vykukovat Pyreneje a protože bylo dávno po poledni, byl čas hledat místo na oběd.  Místo jsme našli i s krásným výhledem.  Hospůdka krásná, jídlo výborné (paela, jehněčí, canelone a krevety). I přesto, že nebyl jídelníček a paní mluvila jen španělsky, takže domluva byla docela legrace. Asi budeme muset dát základy španělštiny 😁.  Jen sedět jsme i přes krásné počasí museli vevnitř. A nakonec jsme za to byli ještě rádi, ten puch z okolních prasečáků nás, když jsme odcházeli, málem porazil... I na krátkou procházku jsme se museli rychle posunout o pár kilometrů dále, ke vsi Tiurana. Na posledním úseku cesty si s námi trochu prohrála navigace, asi nás chtěla ještě víc protáhnout přes kopce, ale my zvítězili!