V dolíku

Tentokrát ráno dokonce sluníčko! A my vyrazili přes Parque do Capelo (doporučil nám ho sice pan domácí, ale nic moc) na levádu. Ano, i tady jsme objevili levádu stejně jako na Madeiře. A protože je tu jediná, jmenuje se prostě Leváda 🙂.  Vodní kanálek stejný jako na Madeiře, ale místo eukalyptů prales z ohromných kryptomérií (https://florestas.pt/conhecer/criptomeria-a-mais-importante-especie-florestal-nos-acores/), do kterých jsem se úplně zamilovala🙂.  Byly i výhledy, dokonce sem tam i sluníčko.  Ani tunel nechyběl, zato bláto přebývalo, někdy i po kotníky, takže cesta zabrala o dost déle než jsme předpokládali.  Ale i ty zablácené nohy stály za to.  Na zpáteční cestě jsme ještě museli dotankovat auto, takže jsme znovu skončili v Hortě a ještě si cestou užili nádherných výhledů na moře.  Úplně nejhezčí výhled z okolních kopců je ale přímo na Hortu🙂.  A protože je i tady už brzy tma, tak honem zpátky na večeři. 

Faja do Belo se s námi rozloučila nádherným východem slunce, který přešel rovnou v mrholení. Čekala nás poslední dramatická cesta ještě menší čtyřkolkou než včera, protože ta normální se už na utrženou cestu po dešti  nevešla.  V úterý byl na řadě poslední trajekt. Teď už budeme mezi ostrovy jenom létat. Nejdřív jsme k němu museli ale dojet přes obvyklé živé překážky 🙂.  Dopoledne jsme ještě stihli procházku po Velasu.  I hora Pico na protějším ostrově se ukázala...  A pak už couvat na trajekt.  Trajekty se nám nakonec velmi osvědčily, s jedním půjčeným autem jsme zvládli tři ostrovy🙂. První trajekt jsme měli přes Directferries, což se úplně neosvědčilo (vzhledem k častým změnám, které jsou tu díky počasí obvyklé, je lepší vše řešit operativně na místě). Další jsme měli přímo od Portugalců, https://www.atlanticoline.pt/, a bylo to OK, dokonce i s jiným autem, než jsme původně měli mít.  Velasu a Sao Jorge jsme už jen zamávali a se zastávkou v Sao Roque na ostrově Pico jsme se vrátili