V dolíku

Na cestě jsme tentokrát byli pět týdnů, zhruba týden zabralo přemístění tam a zpět, takže přímo ve Skotsku jsme strávili zhruba čtyři týdny. Čtyřikrát jsme jeli trajektem, jednou otevřeným, kde jsme seděli v autě a přes nás cákaly vlny, dvakrát to byla hodinová vyhlídková jízda a jednou parádní cesta do Rotterdamu v kabině přes noc. Příště bychom určitě dali přednost této poslední možnosti než se handrkovat po dálnici přes celou Anglii.  A dvakrát jsme jeli na výlet i lodí bez auta🙂.  Ujeli jsme  téměř 6 500 kilometrů, nachodili 490 kilometrů, hlavně blátem a bažinou. Ale také po plážích.  Pláže byly největším překvapením, bílé, písčité, s průzračnou vodou... a s koupáním! Bez vln, co nás pronásledovaly v Portugalsku i Itálii.  Viděli jsme spoustu majáků a zjistili, že většinu jich postavili členové rodiny Stevensonů.  A také jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, dokonce i pár nových anglických slovíček.  A všude čisto! Přestože téměř nikde nejsou koše na odpadky, nikde se nic ne

Z Pride of Hull (jak se jmenovala naše loď), přímo z okýnka, byly ráno nádherně romantické zamlžené fotky. Celá plavba přes kanál byla v pohodě, rozhodně lepší než se trmácet po šílené nudné anglické dálnici až do Doveru. Jen ohromná fronta a čekání na hranicích s EU, nám trochu zkazila náladu a způsobila hodinové zpoždění na plánované setkání s Belgičany🙂.  Ale potom už všechno zase pěkně klaplo a my zamířili rovnou na vřesovistě Kalmthout.  Procházka krásná a pro Jojo to bylo jedno velké pískoviště 🙂.  I na noc se nám na poslední chvíli překvapivě podařilo najít příjemné a klidné místo, takže jsme druhý den díky časovému posunu málem zaspali 🙂.  Zaspat arboretum Wespelaar by ale byla rozhodně škoda (jen fotit už se nějak nechtělo...).  Ještě výborný oběd v místním pivovaru (třešňové pivo nemělo chybu stejně jako můj steak či tradiční belgický králík) a hurá domů.  Ale nejdřív se s námi ještě rozloučilo Skotsko svojí vlajkou (bílý kříž na obloze vlevo od středu).  A pak už nám na c