V dolíku

 Tak nevím, jak to nakonec dopadne... Skoro to vypadá, že budou muset vystoupit všichni, zatím ale držíme pozice🙂. Víme, že večeře dneska ještě bude... a pak se uvidí. Dopoledne jsme původně chtěli do botanické zahrady, ale kvůli zdravotní indispozici jsme se v půlce cesty vrátili, takže nejsou ani žádné fotky.  Jinak na lodi nervozita stoupá, co chvíli nějaké hlášení, kterému je čím dál hůř rozumět, protože s angličtinou to zrovna nepřehání... Jsem zvědavá, kolik nás tu nakonec zbyde posledních mohykánů🙂.  A je to tu. Do večera musíme opustit loď... Takže se pokorně vracíme k našemu milému Bahňáskovi a vyrážíme do šera...   Tentokrát pojedeme nejbližší cestou (2 200 km) k mostu do Dánska, to znamená přes Finsko a Švédsko. Nejdřív je třeba ale honem nakoupit nějaké zásoby, dotočit vodu, natankovat a znovu se zabydlet. A to vše za šera a deště.  Ale zvládli jsme to! Ještě i pár fotek nakonec vyšlo🙂. A zjistili jsme, že se nám vlastně po naší ulitce stýskalo.  Nakonec jsme zastavili n

Ráno jsme se vzbudili a ejhle, už jsme v Tromso. Vůbec netuším, kdy jsme zakotvili, tak hladké to bylo přistání 🙂.  Je tady vůbec docela klid a ticho. V kajutě mimo předení klimatizace naprosté ticho, ani to moc nehoupe, takže se krásně spí.  Na lodi je něco přes 300 cestujících všeho věku. Nejvíc samozřejmě starších, ale jsou tu i mladší, sem tam i s dětmi. U večeře sedí vedle nás z jedné strany Holanďani, z druhé Angličané, kousek dál brazilský dědeček s indiánskou babičkou a třemi skoro dospělými vnoučaty na cestě Evropou. Jinak samozřejmě hodně Němců jako všude, určitě nějací Francouzi a ještě někdo další. A samozřejmě také nějací Norové s jejich norštinou. To je tedy jazyk... Pár jazyků jsem se už v životě učila a slyšela, ale norština se nepodobá žádnému. Tady na lodi je naštěstí všechno ještě anglicky a německy, ale jinde je to horší. Alespoň co se týká nápisů a informací, to člověk fakt neví, která bije. Naštěstí domluvit se nechá anglicky všude.  Z ranního lodního hlášení jsm

 Mimo hučící klimatizaci byla noc klidná a tichá. Teprve z ranního hlášení jsme zjistili, že loď měla problém s jedním z mototů a proto jsme dva přístavy vynechali. A že nyní máme víc jak dvě hodiny zpoždění.  A sluníčko se ne a ne vyklubat.  Příjezd do Hammerfestu byl tedy opožděný ale zároveň prodloužený, takže bylo dost času na poznávání.  Naše lodička je ta s červeným pruhem, ne ta velká obluda🙂.  A tohle je jeden z 34 triangulačních bodů Struveova meridiánového oblouku (který prochází 10 zeměmi, je chráněn a zařazen  na Seznam světového dědictví UNESCO) v Hammerfestu.  Teď už plujeme dál, jsem zvědavá, kdy bude další přístav, protože všechny původní časy přestaly platit.  Počasí se střídá, chvíli déšť, chvíli zataženo, chvíli mlha... Chvíli lijavec a vichr, ještě že se můžeme dívat z našeho okénka 🙂.   Moře je šedivé a ještě šedivější, pak modré a náhle úplně černé... i vlny přišly s bílými čepičkami...  A další přístav hned tak nebude... Před večeří bylo informační shromáždění,