V dolíku

 Ráno nám duha popřála šťastnou cestu domů.  Poslední zastávka patřila zahradě RHS Harlow Carr u Harrogate.  Co napsat, abych se neopakovala? Prostě další krása! Konec září a tady to kvete o sto šest 🙂.  A tak jsme se jen kochali...  I závěrečný oběd se vyvedl, bůček jako předkrm a  zvěřinový steak🙂.  Vypadá to, že v Anglii je hospod mnohem více a vaří normální jídlo celý den.  No a pak už na trajekt. Bohužel ne bez ztráty kytičky ☹️. Téměř celé Skotsko jsme projeli po uzounkých vyhýbacích silničkách bez nehody, ale v Anglii na posledních 100 kilometrech nám protijedoucí auto vezoucí koně urazilo zrcátko. Takže to vlastně nakonec dopadlo dobře... Nalodění na trajekt do Rotterdamu proběhlo hladce a teď již čekáme na vyplutí. 

 Větrnou a deštivo středeční noc jsme v našem úkrytu přečkali bez úhony. Ráno už nefoukalo ani nepršelo, ale zataženo bylo jako když už se stmívá... Protože jsme spali necelých 5 km od dalšího parku, byl dopolední program jasný: Castle Kennedy Gardens! A zase nádhera! Místo vrbiček kolem řeky palmy, rozkvetlá zahrada, ohromné stromy... A zámek, kde rodina žije už od roku 1677... I počasí nám nakonec přálo, nepršelo 🙂. Pak už jsme vyrazili směrem do Anglie, v pátek večer nás v Hullu čeká trajekt do Rotterdamu. Cestou byla ovšem ještě poslední skotská grilovací obědová zastávka. Potom už jsme jen projeli Dumfries a práskli do koní, abychom se trochu pohnuli dál, bohužel většinou po dálnici, takže rozloučení se Skotskem bylo docela rychlé.  Na vytipované místo, už v Anglii, jsme pak silničkami anglického venkova nakonec dorazili až za tmy, tak uvidíme, jak budeme ráno překvapení.

 Místo u Killantringan Lighthouse bylo jedno z nejlepších.  Být jiné počasí, určitě bychom se zdrželi déle...Bohužel předpověď byla děsivá, takže jsme raději vyrazili dál, o další noc hrůzy u majáku opravdu nestojím. Přesto jsme si neodpustili aspoň malý průzkum okolí. S prvními kapkami jsme vyrazili dál, abychom hned za rohem zastavili kvůli stádu ovcí, které hnala přes cestu studentka z Čech na praxi na skotské farmě 😁. Do sousedního městečka Portpatrick, kam jsme původně chtěli pěšky, jsme už dorazili bez problémů za obvyklého skotského mrholení.  Při odjezdu se mrholení už bohužel změnilo v déšť.  A do Logan botanic garden jsme palmovou alejí  dorazili už v pořádném lijáku.  Déšť nás ale nezdolal a zahrada opravdu stála za to!    Čerti se ženili čím dál víc, takže další zastávka na pro změnu nejjižnějším skotském majáku Mull of Galloway (zase další Stevenson 😁) byla bojem kdo z koho.  No, nakonec asi vyhrál vítr, až k majáku jsme nedošli, už to nebyl vítr, ale vichřice, chůze pro