V dolíku

 Poslední červenec, v srpnu prý pro Nory začíná podzim... To jsme vyrazili opravdu na poslední chvíli. On už asi opravdu začíná. Sotva jsme vyjeli, spustil se déšť a od té doby prší nebo mrholí. Vyrazili jsme na jih po Telemarkvegen, kolem spousta jezer a lesů, i první letošní norský vodopád byl, ale museli jsme ho dost hledat. Musím připustit, ač nerada, že Mapy.cz mají v této oblasti nedostatky... Utajený vodopád Herefoss 🙂 Cestou měla být i zřícenina a další vodopád, ale v dešti se vse kamsi ztratilo. V poledne jsme dorazili do Kristiansandu, rozhodnutí se zde naobědvat. Cíl jsme nakonec splnili ve vietnamské restauraci naproti jedinému odchodu, samozřejmě zavřenému, kde se v celém městě prodává alkohol. Nikde jinde než ve Vinmonopolet si Nor víno nekoupí, moc příležitostí tedy nemá, tohle byl zatím jediný.  Na Lindenes fyr nás navigace vedla na dálnici, kde se ale hned ztratila, protože tady všude jsou úplně nové silnice. Nakonec se nám podařilo ale krásně odbočit a vyhlídkovou jí

 Ráno sluníčko, snídaně venku a konečně Norsko!!!  Vyrážíme na první výšlap rovnou od auta. Cesta po skalách, rašeliniště, voda... No nádhera! Sruby s travnatými  střechami, červené dřevěné chatičky, bílé domečky... Škoda, že nemůžu pořádně fotit☹️.  Pozdní oběd ze zásob nás posílil na další průzkum. Objevili jsme značenou  cestu, která není nikde na mapě, takže je jasné, kam se vydáme 🙂.  Roste tu mraky borůvek, o hladu nebudeme, ale jsou maličké, protože i tady je letos sucho, tráva napůl spálená a rašeliniště se ani pořádně nehoupají. Zraje i Šicha černá a Vlochyně bahenní, které se, jak jsme před okamžikem zjistili, říká také "raušinka" (a něco na tom bude😁).  No a protože je už večer, popojedeme až zítra. Tohle náhodné zastavení u Tjonnefossu určitě stálo za to.  A na závěr ještě další změna proti naší dřívější návštěvě: Je tady všude zašito mnohem víc chatiček. A taky tu jezdí spousta tichých aut, většina jich totiž je elektrických a není tím pádem vůbec slyšet. Ale n

V pátek s rozedněním začal ptačí koncert, racci řvali jeden přes druhého, ani popeláři, co přijeli vysypávat kontejnery, je neprehlušili🙂. Sluníčko se klubalo za mraky a než jsme vyrazili, už zase krásně svítilo!  Dnes byla první zastávka v norském obchodě, ceny jako u nás, ale v norských korunách... takže víc jak dvakrát tolik. Ale bez vody a chleba nelze žít 🙂. A taková rybí polévka, ňam!  Vyrazili jsme po E 134 přes Drammen do Telemarku. Překvapil nás poměrně velký provoz, jedno auto za druhým a naši navigaci překvapilo hned několik tunelů. Ani po odbočení na silnici 41 se provoz moc nezmírnil.  V Kviteseidu jsme si dali oběd s výhledem na jezero. Norská rybí polévka byla opravdu výborná, zato pivo ani cider nic moc...  Dál jsme pokračovali po 41 kolem jezera Nisser, nádhera, skoro jako moře. Taky kde to šlo, všude stála auta a koupali se Norové. Nakonec se nám ale přece jen povedlo najít úžasné a klidné místo na zaparkování a procházku.  Bohužel místo bylo se zákazem nočního park

 Místo pondělního odjezdu běhání po doktorech a ortéza na ruce... No ale teď už jsme ale zase na cestě! Jen zprávy budou stručnější, levou rukou se mi úplně dobře nepíše...  Start v úterý odpoledne, v 15:00 přejíždíme Rozvadov a německou rovinou míříme na sever. Cesta zdárně ubíhala a tak se nám podařilo přesně ve 22:00 zaparkovat až za Hamburkem v Uetersenu u maríny, prvním cíli naší výpravy.  Noc byla klidná a ráno jsme hned vyrazili pěšky na růže 🙂. Druhé největší rozarium v Německu, skoro při cestě, jsme si nemohli nechat ujít.  Růže, i když už po hlavní sezóně, byly nádherné, prochodili jsme všechny pěšiny křížem krážem.  No a pak už směr Dánsko. To jsme přefičeli téměř bez zastávky, stejně jako oba mosty. První za sluníčka, druhý za deště...  Další noc už byla ve Švédsku, asi 60 km před Goteborgem, za Varbergem u přírodní rezervace přímo u moře. Moře, pasoucí se ovečky a západ slunce přímo z auta.  Voda byla i na koupání, nebýt mé chromé ruky, to bych si užila 🙂.  Dnes ráno nav

Květen a červen utekl jako voda a už je tu druhá polovina července. A Bahňásek už je odpočatý až až. V květnu se jen na noc podíval kousek ku Praze a v červnu si na tři dny protáhl kola na růže do Rakouska. Teď už  pohrabává koly a vzpíná se u vrat, takže ho brzy budeme muset pořádně protáhnout. Ale plány už mají své obrysy a za chvíli vyrážíme! Tentokrát ne na jih, ale na sever! Kam jinam si vyrazit odpočinout od letních veder než do Norska. Už je to pěkných pár let, co jsme tam byli. Takže balíme Cestu na sever od Karla Čapka a necháme se inspirovat 🙂.